Úvod Magazín Gala a Salvador Dalí: Božská mrcha jako inspirace

Gala a Salvador Dalí: Božská mrcha jako inspirace

Gala prý byla největší mrcha, jaká se narodila v minulém století. Erotickým apetitem předčila i pověstnou královnu neřesti, byzantskou panovnici Theodoru. O deset let mladší Salvador Dalí ji potkal jako plachý panic. Otevřela mu brány do světa, o němž vždy snil a který se často objevoval v jeho zašifrovaných obrazech, pro něž by ho psychoanalytik Freud asi hospitalizoval. Dalímu se Gala stala celoživotní družkou i múzou, bez níž nemohl žít ani tvořit. Nazýval ji Gradiva, podle hrdinky z novely Wilhelma Jensena, a tvrdil: „Jako Gradiva mě vyléčila z šílenství tělesností své lásky.“

 

Galu oslovoval malíř i jinak. Třeba Oliveta, což je katalánská zdrobnělina pro olivy, protože měla pleť hebkou a tvář oválnou. Nebo Lioneta, malá lvice, protože ve vzteku řvala jako lev z emblému firmy Metro–Goldwyn–Mayer. Byl do ní blázen od prvního okamžiku, kdy ji v létě 1929 potkal v katalánském přístavu Cadaqués.

„Změnil se přes noc k nepoznání,“ vzpomínal režisér Luis Buñuel,s nímž Dalí právě pracoval na filmu Andaluský pes. „Nedělal nic jiného, než že mluvil o Gale a opakoval nám všechno, co mu řekla.“ Úplně se přestal soustředit na práci.

U žen mohl mít Dalí štěstí. Byl pohledný, s uhrančivýma očima, nicméně první citové zážitky se omezily jen na erotické návrhy jeho homosexuálního přítele, básníka Federika Garcíi Lorky. Jít tak daleko se ale i Dalí bál. Jeho rané surrealistické obrazy jsou přeplněné sexem, nicméně on sám se užíral obavami, aby ženu nezklamal. Trápil se tím, zda se dostaví erekce. Jeho vrozenou plachost prolomila až Gala, která se 26. srpna 1894 jako Helena Diakanoff-Devulinová narodila v ruské Kazani.

V mládí byla Gala dosti neduživá. Část dětství prožila po nemocnicích, a tak matka (otce dívka ztratila v deseti letech) o ni měla trvalý strach. Bála se zejména tuberkulózy, proto ji poslala do sanatoria ve Švýcarsku. Ruska zajímající se o lite - raturu tu potkala básníka Paula Éluarda a okamžitě se do něj zamilovala.

Když vypukla první světová válka, musel Éluard na frontu a Gala se vrátila domů. Ale psali si četné dopisy obvykle končící větou: „Líbám tě na ústa a všude.“ Pak jednoho dne roku 1916 Gala přijela vlakem do Francie a Éluarda si vzala.
Šlo o setkání panny a panice, kteří svoji touhu dlouho potlačovali. Už o první noci v ní Éluard zažehl neuhasitelnou erotickou vášeň. Žili zcela bez konvencí. Když oba navštívil dadaistický malíř Max Ernst, vytvořili bez problému milostný trojúhelník. Gale prý dokonce vadilo, že lidské tělo neumožňuje, aby ji při vyvrcholení mohli oba „navštívit“ jaksi současně.

Ve svém Tajném životě Dalí píše, že do setkání s Galou nemohl najít „elegantní ženu“, která by se zajímala o jeho erotické fantazie. Pobíhal po ulicích „jako větřící pes“, nicméně ve štěstí mu bránila nezkušenost začátečníka. I první večer s Galou mluvil jen o intelektuálních otázkách. Ničím ji zpočátku nepřitahoval, prý na ni působil jako ulízaný učitel argentinského tanga. Dalí se z ní úplně zbláznil. Měl záchvaty neovladatelného smíchu. A zvědavá Gala to s mladíčkem prostě jen zkusila. Pak mu ale řekla osudovou větu: „Ty můj chlapečku! Nikdy už se neopustíme.“

 

Že Gala žije s Dalím, vyvolalo v Éluardovi žárlivost, ale nakonec se s tím smířil. S vdanou láskou svého synka se ale nevyrovnal Dalího otec, který milého Salvadora po mnoha scénách vydědil. Mladý malíř však už natolik dobře prodával obrazy, že byl schopen uživit i náročnou Galu.


Salvador Dali - Portrait de Paul Éluard (1929)

Ve skutečnosti Ruska nebyla nějaká mimořádná krasavice. Měla menší prsa a dětský zadeček. Tvář byla skoro běžná, jak prozrazuje i Dalího portrét, který vytvořil za druhé světové války. Dalí ji maloval jako božskou Madonu i neřestnou Lédu, která se spojila se samcem labutě. Některé svoje obrazy podepisoval „Gala-Salvador“, jako by nebyla jen modelkou, ale skutečným spolutvůrcem malířského díla.

Erotické touhy Galy byly neukojitelné. Dalímu prakticky stále zahýbala. A čím byla starší, tím více rostla její posedlost po mladých milencích. Některé získala svým šarmem, jiné si prostě kupovala, což prý občas stálo úplné jmění. V osma - šedesáti letech Gala potkala v New Yorku na ulici dvaadvacetiletého špinavého povaleče Williama Rotkeina, který právě neměl na svoji obvyklou dávku drog. Zakoukala se do něj tak, že Dalí měl pocit, že ho opustí. Před Rotkeinem se na několik dlouhých měsíců otevřel neuvěřitelný svět evropské snobárny,

od kasin v Monte Carlu, luxusních hotelů a restaurací až po výlety v cadillaku. Navíc Gala prý byla „v posteli přímo božská“. Až když ji přestal bavit, posadila ho do letadla do New Yorku bez zpáteční letenky. Jeho krásný sen tak skončil.

Dalí svou Galu miloval dál, navzdory zástupu mladíků, které nezbytně potřebovala k životu. „Kdyby měla zmizet, zůstal bych úplně sám,“ říkával. Její milostné avantýry pokračovaly. Zapletla se i s charismatickým mladíkem Jeffem Fenholtem, který proslul jako Ježíš v muzikálu Jezus Christ Superstar, hraném na newyorské Broadwayi. Pověstný se stal jeho telegram adresovaný Gale: „Pošli mi 38 tisíc dolarů, jinak umřu.“ A paní Dalíová skutečně dělala vše pro to, aby jí zůstal živý.
Nesmírně obdivovala jeho talent, zřejmě všestranný. Mimo jiné mu jako dárek koupila vilu na Long Islandu za více než milion dolarů. Z Dalího peněz, pochopitelně. Malíř jen zuřil. Ale Gala byla jako kobra – vždy ho dokázala znovu uhranout.

Helena Diakanoff zemřela 10. června 1982 a byla pohřbena ve španělském Púbolu, kde měl Dalí luxusní zámek, který jí kdysi daroval, aby tu měla svoje soukromí. Několik dní po obřadu prý našli malíře v její hrobce, jak se tu celý třese strachy. Vzpomínku na to si v sobě nesl jako černou můru další léta. Prý se cítil jako malé děcko, které právě navždy opustila matka. Sám zemřel o několik let později, 23. ledna 1989.

 

Archiv, časopis Krásná

Umění a architektura
Václav Bláha: Umění znamená svobodu Korzety: bitva o zdraví