Filmový hrdina – zámek Štiřín (1. díl)
Historie štiřínského zámku je vskutku obdivuhodná. První zmínky o místě, na němž dnešní zámek stojí, pocházejí už z doby před Kristem. Tehdy sem hojnost vody přivedla první stálé obyvatele, tajemné Kelty. Po nich tu zbyly jenom kruhové valy, zato po Slovanech, kteří se tady usídlili kolem roku 500, už zůstalo stop víc. Na jejich základech byla na konci 14. století vybudována tvrz, která v běhu věků měnila spolu s dvorem a vsí často své majitele.
Historické dokumenty z roku 1395 se zmiňují o Chvalovi ze Štiřína a je jisté, že tady v roce 1562 nocoval král Maxmilián II. při své první panovnické cestě do Prahy. Po třicetileté válce došlo k přestavbě tvrze na zámek se zahradou a vystřídalo se zde mnoho majitelů. V roce 1723 koupila statek Štiřín hraběnka Marie Alžběta Serényiová, která později přikoupila i Kostelec u Křížků a roku 1751 prodala obě spojená panství hraběti Leopoldu Salm-Reifferscheidtovi. V držení rodu SalmReifferscheidtů byl Štiřín do roku 1822.
Teprve v 18. století dostal zámek barokní podobu. Neznámý architekt zde postavil kolem roku 1750 pro hraběte Milessima-Carretta hlavní budovu, boční křídla k ní byla připojena po roce 1775 a vytvořila prostor čestného dvora. Byl jednoduchý, avšak s honosným zahradním schodištěm, zdobeným alegorickými sochami jara, léta, podzimu a zimy z dílny Matyáše Brauna, které sem byly přeneseny kolem roku 1730 z šárecké vily Zuzanka. Koncem 19. století na schodiště přibyly klasicistní vázy od Stanislava Suchardy – současníka Josefa Václava Myslbeka.
Kapli Nanebevzetí P. Marie z roku 1775 zdobí malby italského malíře G. Deveria. Dominantou dřevěného barokního oltáře je Staroboleslavská madona zvaná Palladium Země české, obraz ve středním výklenku znázorňuje Narození Páně od malíře J. Kandlera.
Zámek byl v roce 1800 rozšířen o hospodářský dvůr a o málo později byl upraven jeho park. Konečná novobarokní podoba objektu pochází z konce 19. století a zasloužil se o ni v letech 1901–1910 Josef Stibral.
Velké stavební změny nastaly za hraběcí rodiny Salm-Reifferscheidtů. Roku 1822 získal panství Štiřín se zámkem kníže Charles Alain Gabriel de Rohan a roku 1831 hrabě Ervín Nostic-Rhieneck.
Zámek prošel velkými změnami, když ho spolu s panstvím a Velkými Popovicemi roku 1870 koupil mědikovec a kotlář František Ringhoffer z Kamenice, jehož rod se usadil v Čechách v polovině 18. století. František Ringhoffer byl roku 1873 povýšen do šlechtického stavu s titulem svobodných pánů. Ringhofferové (František, Emanuel a Viktor) vlastnili nejen zámek ve Štiříně, ale také v Kamenici a Lojovicích, patřil jim pivovar ve Velkých Popovicích (Velkopopovický Kozel). Štiřín jim patřil až do roku 1945, posledním majitelem byl Hanuš Ringhoffer (+1946).
Ringhofferové se nesmazatelně zapsali do historie tohoto území. Oni všechny nemovitosti nejen vlastnili, ale také se starali o rozkvět hospodářství. Byli spřízněni s moravskými barony Kleiny z Wisenbergu, vlastníky panství Loučná nad Desnou u Šumperka (kteří stavěli první železnici z Brna do Vídně), také s hrabaty Serényi, s barony Nádhernými z Borutína z Vrchotových Janovic a s hrabaty Nostic-Rhieneckými. Výroba salonních vagonů ve smíchovské Ringhofferově vagonce, kde také vznikl známý císařský salonní vagon, zdobený malbami Vojtěcha Hynaise, byla velmi proslulá. Bohužel továrna dnes již neexistuje, na jejím místě stojí obchodní centrum Nový Smíchov. Zachoval se jen původní malý rodinný dům Ringhofferů, mnohokrát přestavovaný a opravovaný, dnes značně zchátralý a toužebně čekající na záchranu.
