Dvakrát kandidovala do zemského sněmu - Marie Tůmová (2. díl)
Kdykoliv se v tisku před sto lety objevilo jméno Marie Tůmové (1867-1925), následovalo v závorce: vnučka Františka Ladislava Čelakovského. Duch vlastenectví z dob národního obrození už pomalu vyprchával, ale verše českého pěvce stále žily.
Kandidovala ve východních Čechách
V pátek 8. března 1907 Marie Tůmová zamířila jako obvykle ze Žižkova do Ženského klubu českého na pravidelnou přednášku zmíněného výboru. V Jungmannově 7 vešla do průjezdu starého dvoupatrového domu v místech dnešního Divadla komedie.
Spolu s Františkou Plamínkovou přítomným sdělila ohromující zvěst, že ženy v Čechách mají aktivitní a pasivní volební právo do zemského sněmu. Tajemství tohoto nálezu vězelo v maličkosti. Volební řád z roku 1861 stanovil, že v kurii měst a průmyslových oblastí mohou volit občané. Nebyla řeč o mužích. O tři roky mladší volební řád do obcí upřesnil, že volen může být každý občan. Omezení bylo dáno pouze věkem, státní příslušností, majetkem a daňovou povinností. Ergo kladívko, české doktorky, definitivní učitelky a středoškolské profesorky mohou volit a být voleny! Dlouhá léta si toho nikdo nevšiml.
V únoru 1908 Marie Tůmová a další dvě učitelky skutečně kandidovaly. Marie si vybrala volební okres Vysoké Mýto, Skuteč, Hlinsko. Měla tam kontakty na čilý ženský spolek a ještě tam žili pamětníci, kteří do sněmu kdysi zvolili jejího otce. Odevzdané hlasy jí sice na vítězství nestačily, ani za rok při doplňovacích volbách, ale ledy pukaly. Rozevlátá sukně, klobouk a bílé rukavičky v poslanecké lavici už lidé nepovažovali za sci-fi.
Jak se dělala předvolební kampaň
Marie propagovala volební právo žen na desítkách přednášek a schůzí. Mluvila klidně, věcně, logicky, až velebně, každou větu hluboce zdůvodnila. Ráda se odvolávala na kněžnu Libuši. Kdyby Karolina Světlá, ta geniální dáma, zasedla ve sněmu, jak moudře by si počínala! Říkali jí apoštolka volebního práva.
S podepsanými peticemi chodila s Františkou Plamínkovou do Thunovského paláce, sídla českého sněmu. Kterýsi novinář se posmíval, že tam vidí pořád stejné tváře, žádné mladší, jen šedivé vlasy. Marie zůstala v klidu: „Není hanbou naší, že jsme v boji za volební právo zešedivěly, ale je to hanbou těch, kteří nás v tomto boji nechali zešedivět.“
Místodržitel hrabě Coudenhove jim kupodivu fandil, zato nový člověk v jeho křesle, kníže Thun, jim doporučil, aby se vdaly a reprezentovaly své muže, protože v drsném sněmu létají kalamáře.
Obě riskovaly učitelské místo pro pouhou naději, že skrze poslankyni se na jednání sněmu konečně dostanou otázky, na něž muži zapomněli. Nedostatečné dívčí školství, sociální ochrana matek s dětmi, mateřské pojištění, mateřská dovolená, stejný zákonný respekt v manželství… A co nehospodárné nakládání s daněmi! Zemské konto potřebovalo ženský dohled.
Archiv, časopis Krásná 2011
