Úvod Magazín Barbara Nesvadbová: Náš vztah s Bibi je velmi intenzivní

Barbara Nesvadbová: Náš vztah s Bibi je velmi intenzivní

Bývala považována v mnoha směrech za extravagantní spisovatelku,
která plnila přední stránky bulvárních deníků. Zejména v době svého bouřlivého vztahu s bývalým manželem ministrem bez portfeje Karlem Březinou, otcem Bibiany. Po narození dcerky se však život Barbary Nesvadbové zásadně změnil.
Malá holčička se stala středem jejího světa. Dnes je známá spisovatelka nejen starostlivou matkou, ale i zodpovědnou šéfredaktorkou společenského měsíčníku Harper’s Bazaar. Navíc letos po osmi letech vydala svoji čtvrtou knížku pod názvem Pohádkář. Na své předchozí tituly Řízkaři, Bestiář a Život na nečisto volně navazuje dalším příběhem novinářky Karly, tentokrát mnohem zralejší.
Stejně jako je mnohem dospělejší i jeho autorka.

S jakými pocity vzpomínáte na okamžik, kdy se malá Bibi narodila?

Napřed to byl samozřejmě hrozný šok – miminko – živý tvor, bála jsem se. Zároveň to byla obrovská radost a štěstí. Od první chvíle jsem ji pořád pozorovala. Spinkala se mnou v posteli. Pořád jsem ji potřebovala mít u sebe. A i ona byla klidnější, když na mně ležela nebo když mi byla blízko. Ta pupeční šňůra je opravdu nesmírně silná.

Jak jste vybírali její jméno?

Měla jsem vybrána dvě – Rebeka a Ráchel. Pak, tuším v devátém měsíci, mi začala obě připadat pro Bibi příliš tvrdá, ani nevím proč. A shodou okolností se mi dostala do rukou prvorepubliková pohádková knížka Bibi a strašidla s hrozně roztomilou copatou holčičkou na přebalu. Myslím, že právě úsměv té holčičky rozhodl.

Kdy jste si poprvé uvědomila, že nesete za dítě odpovědnost?

Ihned po narození. Já jsem do té doby byla značně netečná těhotná. Hodně jsem pracovala a nemyslela, že by se na mém životě mělo něco změnit. Nicméně s jejím prvním pláčem se to celé přehouplo a od té chvíle jsou důležité jen její pocity, její štěstí. Ale upřímně, i v tom pracovním těhotenství by mne nikdy nenapadlo za dítě odpovědnost nemít.

Jak jste se cítila v době těhotenství?

Hrozně. Nenáviděla jsem tu dobu. Byla jsem hrozně tlustá. A neměla jsem to pravé těhotenské břicho. Tuším, že do šestého měsíce jsem byla za tu osobu, která všem v domácnosti sežere všechnu čokoládu.

Připravovala jste se nějak speciálně na porod - provozovala jste něco, co jste dříve nedělala?

Jo, jo, jedla jsem ne za dva, ale za čtyři, dokonce i v noci, pravidelně jsem si dávala piškoty s čokoládovým mlíkem.

Nechávala jste si na ultrazvuku zjistit, jestli se vám narodí dcera nebo syn?

Ano, ta obrovská úleva, když mi Janička, moje gynekoložka, řekla, že čekám holku. Hrozně mě to potěšilo. Holčičku jsem si vždycky přála. Mám moc ráda Matýska, syna mé kolegyně Pavlínky (partnerky Jana Saudka Pavlíny Hodkové – pozn. red.), ale radši si hraju na princezny než na piráty.

Kolik kilogramů jste v těhotenství přibrala?

Dvacet sedm.

Měla jste problémy nadbytečná kila shodit?

No, to je jasný, nejsem holka, která je hubená zadarmo. Moje maminka má 180 centimetrů a 65 kilo, v těhotenství přibrala 25 kilo a za dva měsíce je měla pryč. Prý si jen přestala sladit kafe.

Jak dlouho jste dceru kojila?

Osm měsíců. 

Trpěla jste nedostatkem spánku? Jak jste to řešila?

Bibi mne vlastně naučila nespat, do jejího narození jsem byla hrozný spáč, ale ji spát nikdy nebavilo, tak jsem si zvykla.

Kde jste hledala nebo ještě hledáte radu, když si nejste v péči o dítě něčím jistá?

Volávala jsem Janičce, své gynekoložce, mámě dvou dětí, posléze paní doktorce, pedopsycholožce Janě Procházkové

Využívala jste nebo ještě využíváte pomoc chůvy?

Ne, mám naštěstí povolání, že mohu být se svojí dcerou i v práci, také často pracuji po nocích. Bi šla do školky až v pěti letech, do té doby jsem ji kvůli kontaktu s dětmi vozila po různých kurzech – na balet, angličtinu, divadlo, plavání, ale všechno jsme absolvovaly spolu. Naše přátelství – dá-li se tak vztah mámy a dcery nazvat – je hodně intenzivní.

Myslíte si, že je velmi obtížné najít takovou spolehlivou osobu, které byste svěřila do péče své dítě?

Nevím, opravdu jsem to nikdy nezkoušela, možná s dalším dítětem už bych tuto otázku řešit musela. Zatím ale v situacích, kdy opravdu nemůžu, pomůže moje maminka.

Kdo vám nejvíce pomáhá v péči o domácnost?

Nikdo, ale u mě doma je děsný „bordel“, mám hodně zvířat, a tak nějak nežiju v chromu a skle. Mám ráda dům plný dětí, hraček, knih a tretek.

Co je pro vás důležité při výběru základní školy?

Kvalita výuky, samozřejmě, pak také angličtina od první třídy a samozřejmě osobnost samotné učitelky.

Odkdy by se podle vás dítě mělo začít učit cizí jazyk?

To je přece velice individuální, některé děti od narození, jiné třeba až ve škole.

Stejně jako i jiné maminky určitě i vy hledáte na svém potomkovi rysy, které zdědil po svých rodičích a prarodičích. Komu se podle vás malá Bibi podobá?

Vypadá jako její táta – hodně. A povahově? Myslím, že rysy povahy se stále tříbí, spousta věcí se pozná až v pubertě, ale jistě už vím, že zdědila po mém tátovi a i po mně to neúnavné vyprávění vlastních příběhů.

Čím vás nejvíce překvapila?

Ona mne překvapuje pořád, nejsou žádná nej.

Promítáte do výchovy své dcery některé prvky z toho, jak rodiče vychovávali vás?

Jistě, vlastně je kopíruji. Je to hlavně benevolence a přátelství, taky spolehlivost a dodržení slova. A pak jistě čas, chci, aby moje dcera věděla, že nic pro mne není důležitější než ona, než její otázky, strasti, než její hraní. Stejné to měli naši se mnou.

Dodržujete nějaká pravidla, kterými se při výchově své dcerky řídíte?

Přátelství a tolerance. Nikdy bych ji neuhodila a neříkám ne. Spíš vysvětluji.

Je podle vás důležité číst dětem pohádky?

Protože jsem vyrůstala v knihách, je pro mne čtení priorita. Jsem moc ráda, že Bibi baví knížky mnohem víc než televize. Není příliš filmová a na počítači hraje hry jen u mě v práci.

Co čtete své dceři?

Čtu jí všechno od Kocourka Modroočka přes Boženu Němcovou po Disneyho příběhy. Dlouho u nás vládl Medvídek Pú. Kryštůfek Robin – to byla Bibči první velká láska. Dnes preferuje už „dospěláčtější“ příběhy, takže favoritkami jsou Witchky.

Jak velkou rodinu jste si přála jako velmi mladá dívka. Změnily se od té doby vaše představy?

Velkou – sama jedináček jsem si přála pravý opak. A dnes? Nevím, jsem ráda za jednu zdravou šťastnou chytrou holku.

Osobnosti a rozhovory
Nikdy nikoho o nic neproste! aneb Michail Bulgakov a Mistr a Markétka Splněné sny Miroslava Pošvice