Wagnerová Alena

RYBOLUNA

Tak pokojne sedíš na strome,

len tak, akoby nič

a predsa vášeň

skrytá, pulzuje ...

rybožena, ryboluna

v každej bunke tvojho tela

Druhou báseň k obrazu napsala má dcera Veronika,
mám pocit, co jsem nezachytila já, dopověděla ona.

BIELA RYBOLUNA

Veronika Wagnerová

Vidíš ten krásny strom?

Jeho listy lákajú ma nesmelo

a ja túžim iba po jednom

nech s láskou hladia moje telo.

Závidím tej krásnej pani

bielej rybolune

čo sedáva tam každú noc,

svojimi šupinkami osvetľuje

nebo hviezdne

a nad temnom má veľkú moc.

Převzato z kalendáře Krásné paní 2006