Ach ta čokoláda...

Sladkosti nám přinášejí příjemné pocity a povzbu-zení, někdo tvrdí, že čokoláda zvyšuje hladinu hormonu štěstí v krvi, a dokonce má ženám pomáhat ke snadnějšímu dosažení orgasmu. Abychom zjistili, jak to s čokoládou doopravdy je, podívali jsme se jí pořádně na zoubek.

Čokoláda a historie
Čokoláda se vyrábí z plodů kakaovníku, kakaových bobů. Kakaovník původně pochází z Jižní Ameriky, dobře se mu ale daří i v některých částech Afriky a Asie. O tom, jak se dostalo kakao do Evropy, se dodnes trochu spekuluje. Někdo tvrdí, že ho přivezl Kryštof Kolombus, který prý na svých cestách v roce 1502 potkal mayskou kánoi naloženou nákladem kakaových bobů. Jiné prameny zase uvádějí, že to byl Hernán Cortés, který ji přivezl od Aztéků z Mexika. V každém případě se tehdy čokoláda podávala nejprve jako nápoj a až o něco později v tuhém stavu jako laskomina. Velmi rychle si našla své stálé místo na každém šlechtickém stole a mezi bohatými měšťany. Církev proti čokoládě však zpočátku velmi brojila, protože už tehdy se považovala za mocné afrodiziakum a mnozí ji měli za ďáblův nástroj. O přijetí čokolády věřícími a pobožnou veřejností se zasloužil především řád jezuitů, kteří věřili v její schopnost povzbuzovat myšlení. Slavný svůdník Giacomo Casanova tvrdil, že za své úspěchy a milostnou sílu vděčí právě čokoládě, a denně si dopřával až dvanáct šálků. I proto je bonboniéra dodnes považována za tradiční dárek z lásky a čokoláda je sladkostí všech zamilovaných.

Z bobů až do alobalu
Čokoláda se vyrábí z kakaových bobů, které se po utržení upečou a fermentují kvašením. Během tohoto procesu dojde ke změně alkaloidů, které čokoládě dodávají intenzitu kyselosti. Doba kvašení se tedy liší podle toho, jaké chuti chce výrobce docílit. Poté se boby suší na slunci a teprve po převozu do čokoládovny se praží, oloupou, semelou a následně se několik dnů pečlivě promíchávají. Tím vzniká kakaová hmota, jejíž množství musí být uvedeno na obalu čokolády. Oblastní rozdíly v podnebí a složení půdy u kakaových bobů hrají velkou roli, například kakaové boby z Madagaskaru chutnají po červeném ovoci a pro boby z Jižní Ameriky je typická chuť připomínající pražené ořechy. Opravdový gurmán tedy v čokoládě stejně jako ve víně ucítí tisíc různých chutí.

Není čokoláda jako čokoláda
V kvalitní čokoládě nesmějí být žádné rostlinné tuky, vždy musí obsahovat kakaové máslo. To, zda je v čokoládě jako náhražka obsažen rostlinný tuk, se dá snadno poznat i při její konzumaci. Taková čokoláda se vám obalí po celém jazyku a v ústech, protože má na rozdíl od kakaového másla, které se příjemně rozpouští na jazyku, jinou teplotu tání. Podíl kakaové hmoty musí být podle zákona uveden na obalu sladkosti v procentech a laicky řečeno, čím více procent čokoláda obsahuje, tím je kvalitnější. Ovšem čokoládu s větším obsahem kakaové hmoty než 70 procent si prý dokáže vychutnat pouze opravdový znalec, pro většinu lidí je až příliš aromatická a hořká.

Stejně jako ochutnávání vína i degustace čokolády má svá pravidla, jimiž se řídí jak opravdoví gurmáni i šéfkuchaři, tak obchodníci objednávající zboží pro své obchody. Ke kostce čokolády nejprve přivoníte. Některé čokolády mají svěží ovocnou vůni, jiné jsou spíš zemitější. Poté ji vložíte do úst a necháte zcela rozpustitna jazyku. Během pomalého rozpouštění se dá charakterizovat její dominantní chuť a v jakém je poměru s těmi ostatními – figurují zde hlavně kyselost, hořkost a sladkost. Když se čokoláda úplně rozpustí, zacpěte si nos, a než rozpuštěnou čokoládu polknete, zhluboka se nadechněte a po polknutí vydechněte nosem. Právě v nose vám totiž uvíznou další složky její chutě, zda je cítit po květinách nebo má praženou příchuť. 

Sladký hřích, nebo zdravý pamlsek?
Čokoláda v nás vzbuzuje příjemné pocity. Někomu může čokoláda přinášet uklidnění a až euforické štěstí. To je kromě okamžitého zvýšení hladiny cukru v krvi způsobeno také zvýšenou hladinou serotoninu a endorfinů v mozku, známých také jako hormonů štěstí, a proto má její konzumace povzbuzující efekt. Čokoláda také působí na látku fenyletylamin. Ta je běžně přítomna v lidském mozku, ale začíná se uvolňovat až v okamžicích citového vzrušení. Právě toto je prý vysvětlením, proč mají lidé ve chvílích citového strádání nebo během krize v partnerském vztahu největší chuť na čokoládu, i pokud po ní za normálních okolností netouží. Dále tato sladká hnědá hmota obsahuje theobromin, stimulační látku podobnou kofeinu, která zvyšuje bdělost, podporuje soustředěnost, přispívá k pocitu dobré nálady a uvolňuje stres. Tato kouzelná látka také rozšiřuje věnčité tepny srdeční a odvodňuje organismus, čím je čokoláda tmavší, tím více theo­brominu obsahuje. Konzumace čokolády sice není ideální z hlediska obsaženého cukru, ale na druhou stranu omezuje oxidaci lipoproteinů, čímž pomáhá našim tepnám zbavovat se škodlivého cholesterolu. Hořká čokoláda navíc funguje jako krátkodobé řešení při bolesti hlavy, snižuje krevní tlak, snižuje celkovou hladinu stresu, pomáhá při depresi a poslední dobou se vědci začínají zabývat myšlenkou, že dokonce napomáhá proti rakovinovému bujení.

Všeho s mírou
I když je tedy čokoláda našemu tělu i duši prospěšná, nic se nemá přehánět. Při konzumaci ve větším množství se totiž pozitivní účinky látek obsažených v kakaových bobech staví do pozadí faktu, že i přesto všechno obsahuje čokoláda hodně cukru a tuku. Hodně cukru a tuku zase znamená kila navíc, kila navíc naopak nadváhu a ta je jedním z hlavních rizikových faktorů nejen u srdečních nemocí. Ideální je vzít si sem tam občas kousek hořké čokolády na chuť nebo si ji dopřát jednou za týden. Pokud byste chtěli jíst čokoládu každý den, její „rozumná“ dávka by neměla přesáhnout množství čtyř kousků nebo jedné polévkové lžíce.

Podle průzkumů nedávno provedených univerzitou v Oxfordu utratí Britové ročně za čokoládu až tři miliardy liber. Průměrná spotřeba čokolády na jednoho britského občana je tak téměř devět kilogramů.