Z kalendáře historického národa českého – Leden

20. ledna L.P. 1612

V pátek, v den sv. Fabiána a Šebestiána, umřel na hradě Pražském Rudolf II., císař římsko-německý, král uherský a český. Narozen ve Vídni 18. července 1552 jako nejstarší syn císaře Maxmiliána II., vychován byl na španělském dvoře svého strýce krále Filipa II. v prostředí románském a bigotním, což v synu otce nábožensky tak liberálního zůstavilo navždy podivnou rozdvojenost. Katolická devótnost střídala se u něho s okázalými až projevy protestu proti hierarchům, zádumčivý samotář obklopoval se někdy až splendidním dvorem, slaboch se stával despotou, melancholik se sklonem k šílenosti ukazoval se býti jedinečným znalcem umění, který v hodnocení mistrů štětce i dláta geniálně předstihoval svoji dobu.

Praha za Rudolfa II. prožívala svůj zlatý věk, umělci a učenci světových jmen byli hosty jeho dvora, astronomové Tycho Brahe a Kepler střídali se s kejklířskými astrology a šejdířskými alchymisty. Praha Rudolfova je městem zvláštní české renesance, v němž poslední záchvěvy umírající gotiky (kostely sv. Rocha na Strahově a sv. Salvatora v Dušní ulici) nalézají ještě uplatnění, zatímco jinde se už sklání renesance pod vládu baroka. Čechy byly jediným útočištěm klidu císařova a hradu Pražskému zůstal Rudolf věren i po smutném svém pádu roku 1611, jemuž se marně bránil přivoláním vojska Pasovských. Podlehl vítěznému náporu bratra svého Matyáše.

Za Rudolfa II. dosáhli novoutrakvisté dávno žádané svobody náboženské proslulým majestátem z roku 1609, jenž ne nadarmo nazýván nejliberálnějším náboženským zákonem věku XVII. Od majestátu řítil se vývoj věcí sice už přímo k pozdějšímu povstání českému a k Bílé hoře, přece však předvečer událostí oněch byl v jistém smyslu „zlatým věkem“ dějin našich, kdy kultura jazyková i literární dosáhla nejvyššího vzepětí. Postava Daniela Adama z Veleslavína, stejně jako literární počátky Dačického, náleží době rudolfínské, jejíž atmosféra byla plna romantismu stejně jako sídlo Rudolfovo – Pražský hrad – bylo naplněno uměleckými skvosty z celého světa. Proslulé sbírky utrpěly hodně za války třicetileté, zejména vpádem švédským, jejich zbytky pak (např. antická socha Ilionea, dnes v Mnichově) rozprodány za Josefa II.

21. ledna L.P. 1471

Kometa hrozná od východu slunce spatřína za dva měsíce. Předchůdcím byla smrtí krále Jiřího.

24. ledna L.P. 1852

Zemřel ve Vídni veliký básník národního obrození Jan Kollár. Narozen 29. července roku 1793 v Mošovcích na Slovensku, studoval v Prešpurku, odkud odešel do Německa za prohloubením vzdělání filosofického i bohovědného. V okolí města Jenna nalézal Kollár hojně stop dávného osídlení slovanského. Jeho Slávy dcera, velepíseň probuzeného národa, byla slovanskou obdobou Božské komedie Dantovy. Jan Kollár pevně věřil ve velkou budoucnost Slovanů a nepochyboval o skvělé jejich kulturní minulosti.

25. ledna L.P. 1348

Okolo nešporů zemětřesení v Čechách na mnoha místech bylo, takže lidé na nohách státi nemohli a někde se i stavení bořila. Trvalo za tři hodiny. Toho času také a týchž dnův i v jiných krajinách veliké zemětřesení bylo za 40 dní pořád, takže se d o 26 měst, zámkův a vsí s dobytkem i s lidmi propadlo, stavení, kostely a zdi městské se bořily. V Korytanech dvě hory v hromadu se srazily a město Willach zařítily a podvrátily.

28. ledna L.P. 1919

Přijalo Národní shromáždění zákon, jímž zřízena druhá česká universita se sídlem v Brně, jež nazvána universitou Masarykovou. Zahrnuje fakultu filosofickou, lékařskou, přírodovědeckou a fakultu věd právních a státních.

31. ledna L.P. 1570

V outerý před Hromnicemi voda veliká byla u Prahy, až do huby „bradáče“ pod mostem, topila do Platnéřské ulice a dlouho tak stála, pročež slady a jiné obilí mleli na starém samotížném mlýně sv. Jakuba a byla v Praze veliká dranice o chléb.