Úvod Magazín Valentýnská ohlédnutí

Valentýnská ohlédnutí

Svátek svatého Valentýna, den zamilovaných hlavně v anglosaském světě, zapustil k velké radosti prodavačů přáníček květin, pamlsků a nejrůznějších upomínkových předmět kořeny i u nás. Nepomohly protesty zastánců tradic, kteří argumentovali tím, že nám nějakých novot netřeba, my máme přece první máj, lásky čas.

Je to podobné jako o Vánocích, kdy se náš Ježíšek brání náporu Santa Clause či Noela. Ti dříve narození pamatují dobu, kdy jej měl direktivně nahradit Děda Mráz. Soudruzi však asi tenkrát netušili, že Děda Mráz je americký import, stejně jako vysmívané moskevské mrakodrapy či vozy moskevského metra. Pražský arcibiskup Dominik Duka vtipně poznamenal, že Děda Mráz je v podstatě Santa Claus, který se překabátil a vstoupil do komunistické strany. Ale nejsou všechny ty vášně kolem různých svátků v dnešním světě zbytečné? Lidé si sami vyberou, co je jim po chuti. V případě svátku sv. Valentýna, který se na rozdíl od Dědy Mráze ujal, to platí dvojnásob. Nic se nestane, když milý svou vyvolenou potěší v únoru kytičkou sněženek a pak ještě jednou na prvního máje políbí pod rozkvetlým keřem.

Láska v živočišné říši

Ač se to na první pohled nezdá, lidské svátky zamilovaných (neboť láska v té podobě, jak jsme si ji definovali, je záležitostí pouze člověka) jsou spojeny i s děním v přírodě a živočišné říši. Po dlouhé, úmorné zimě, plné chladu a tmy přichází potichu a pozvolna příslib jara. Svátek sv. Valentýna k nám dorazil až po sametové revoluci, ale jen málokdo ví, že lidové pranostiky tímto světcem žily už dávno předtím, než se objevila jeho komerční podoba. Je to období tzv. valentýnské zimy, která zpravidla nastupuje po oblevě, kdy na pár dnů povolilo mrazivé sevření lednových dnů.

První polovina února, nám proto připomene, že zima ještě nekončí, ale první náznaky jara už nelze přehlédnout. Teplo – ještě nic moc, ale co je podstatné – prodlužuje se den. Sluneční světlo je mocným čarodějem ovlivňující všechno dění v přírodě mírného pásma. Projevuje se to především u savců a ptáků, člověka nevyjímaje. Na rostoucí přísun světla reaguje hypofýza neboli podvěsek mozkový, žláza řídící hladinu a působení hormonů, především hormonů pohlavních.

Ptáci

Nejmarkantnější je to u ptáků Zatímco na podzim a v zimě panuje v přírodě po ránu mrtvolné ticho, v předjaří začínají první zpěváčci trylkovat už po rozbřesku. A v květnu – tu už se ptačí zpěv mění v hotovou kakofonii, kde nápěv jedince splývá s desítkami jiných písní. Ptáci ovšem nezpívají pro naši potěchu nebo z radosti, že skončilo panství zimy nebo, že je vrcholné jaro.

Skutečnost je prozaičtější. Ptačí samečci stimulovaní přílivem hormonů si zpěvem nárokují teritorium a dávají dalším zájemcům nebo případným konkurentům najevo, že území je již obsazeno. To je první úkol, pak ještě musí získat partnerku a teprve pak nastane čas pro zachování rodu. S ptačí říší souvisí i kdysi velmi populární pranostika vztahující se ke Hromnicím, tedy 2. únoru. Podle ní by měl „skřivan vrznout i kdyby měl zmrznout“. Je toto rčení pravdivé?

Skřivan patří k tažným ptákům, naprostá většina skřivanů odletí od nás do Středomoří do konce října. Pravda, patří k prvním ptačím navrátilcům, ovšem roky, kdy si na Hromnice skutečně může „vrznout“ je opravdu pomálu, v té době spíše vrže sníh pod nohama. Podle ornitologických záznamů přilétají první skřivani hojněji až po 15. únoru, tedy na konci valentýnské zimy, většina až na přelomu února a března. Není to tak dlouho co na „skřivaní“ téma strhla vášnivá internetová diskuze. Výsledkem bylo konstatování, že pranostika týkající se skřivanů je velmi stará, ještě z dob, kdy se užíval juliánský kalendář, který je od dnes užívaného kalendáře gregoriánského o 13 dní posunutý. Což by logicky odpovídalo realitě toho, co se v přírodě odehrává.

Srnčí zvěř

Rostlinám a zvířatům jsou ovšem lidské úvahy a diskuse veskrze cizí, příroda se řídí jinými pravidly než lidskou vůlí. Když se k prodlužujícím dnům připadá růst denních teplot (a teplo je z ekologického hlediska jakýmsi budíčkem života) lavinu nového života už nic nezastaví. V době, kdy plně prožívají máj – lásky čas, v živočišné říši to životem už přímo kypí. Jenže ne všichni živočichové si pro námluvy vybrali předjaří a jaro.

Například srnčí zvěř má zásnuby uprostřed vrcholného léta a u jelenů se říje odehrává až na počátku podzimu (odtud pochází i český název desátého měsíce roku – říjen).

Parohatí rytíři našich lesů totiž reagují naopak na zkracování světleného dne a příchod chladu. Zdá se nám to nelogické, naše představy o námluvách, lásce a množení jsou spjaty s jarem. Jenže v přírodě není nic samoúčelného. Březost všech druhů vysoké zvěře, hlavně jelenovitých trvá podstatně déle než březost menších savců nebo inkubace snůšky u ptáků. U jelena lesního je to dlouhých 8 měsíců.

Po skončení říje a plození se se vývoj zárodku v těle srny nebo laně přes nepříznivé zimní období zastaví a pokračuje na jaře tak, aby se mláďata narodila v plném jaře do optimálních podmínek. Na konci zimy a počátkem jara, v době, kdy ptáci a jiní živočichové začínají bojovat o území a partnery, jeleni paradoxně svůj atribut majestátu – paroží shazují. Parohy potřebné na podzim k soubojům a v zimě k vyhrabávání trávy ze sněhu teď nebudou potřebovat. Je ponechává jarní šílenství v klidu, laně se budou starat o potomstvo a samcům bude pozvolna dorůstat nové paroží. Jejich námluvy vypuknou v době, kdy už ptáci budou mít dávno po rodičovských povinnostech a spíše, než na lásku budou přemýšlet, jak přežijí zimu. Na tom je názorně vidět, že dostát přikázání zákona zachování rodu je možné různými způsoby.

Po teplých letech vrátila letošní zima s mrazy a sněhem běh přírody do poměrů obvyklých pro naše zeměpisné šířky, včetně valentýnská zimy. Fascinující přírodní divadlo probouzení a rozpuku života vybízí k zastavení a zamyšlení nad smyslem naší existence vůbec. Bez ohledu na to, zda jste zastánci nebo odpůrci zmíněných svátků zamilovaných, dívejte se s očima otevřenýma, a hlavně vnímejte svět kolem sebe.
Protože – bez přírody to prostě nejde.

Více se o sexuálním životě zvířat dozvíte v knížce Dá mi? nedá mi?

Umění a architektura
Ivan Kováčik Karel Schwanzenberg: Karel VII. opět v Praze