Úvod Magazín Svět jiné logiky

Svět jiné logiky

Mám kamaráda právníka, říkejme mu – z dobrých důvodů – třeba Kája Mařík. Někdy se u mě zastaví; koneckonců je tu hezky. Knížky a obrázky a výhled do korun stromů. Podkresová hudba v digitální kvalitě anebo ticho, což je někdy lepší. Prostě to, co pokládáme za normální.

Kája se u mne dnes zastavil cestou z policie; doprovázel tam svého klienta, chtěl kávu a mluvil cosi o fyzické únavě z psychického stresu. „Ale oni ho zavřou! To máš těžký, oni ho zavřou! A budou mít pravdu!“ Vždycky začíná odprostředka. „A je vinen?“ ptám se tedy. Vím, že psychický stres, co působí tu fyzickou únavu, se nejlépe léčí mluvením. „Samozřejmě že je vinen! A já jsem mu říkal: Vy si to zasloužíte, protože jste pitomec! A on na tebe jen tak kouká!“ „A kdo to vůbec je, ten tvůj klient?“ „Syn sametové revoluce,“ říká s úšklebkem Kája, „no jo, narodil se vážně v listopadu 89. Takový hodný hezký kluk, mámin jediný, dýchala by za něj… Měla malý krámek, on v něm prodával, obrat měl tak akorát, žít se z toho dalo, ale hodně při zemi…“„A co provedl?“ „Tak poslouchej: Jednoho dne se u něho objevil kamarád jeho kamaráda ze školy, říkejme mu Kubát. Hodně si spolu povídali.

Otevřel mu oči. Vykládal, jaká je ta politika svinstvo, jak se všude krade a jak si z toho lidé dobře žijou. A kdo tomu rozumí, ten to dělá taky. Podívej se na sebe, řekl mu! Kolik ti to tady hodí? To je žabařina. Ale já bych ti mohl pomoct, já bych pro tebe měl cestu. Nic tě to nebude stát, ty se mi akorát podepíšeš a já ti za to dám tisíc korun…“A kluk kývl. Pak ho Kubát odvedl do nebankovního zařízení, takového, co půjčuje malé částky na krátké lhůty a velké úroky. V jediném odpoledni navštívili takové podniky tři, náš mládenec se všude podepsal a všude jim dali pět tisíc korun. Takže měli patnáct tisíc korun, s těmi šli do autobazaru a složili je na akontaci na bavorák za sto šedesát tisíc – mladík podepsal splátkový kalendář. Tím pěkným autem předjeli před obchodní dům, vzali si spotřební úvěr na padesát tisíc – mladík podepsal. Koupili si HD televizor, fotoaparát, chytrý telefon… Obratem nákup odnesli do přilehlého bazaru a střelili to všechno za šest tisíc. Druhý den začali hned po ránu, v jedné firmě to, v druhé ono, v O2 mobil za korunu – mladík podepisoval. „Do krámu už nešel,“ pokračoval Kája, „prostě stáhl roletu. Konečně žil naplno, měl se jako král!“ „To ho nenapadlo, že to bude muset taky splácet?“ „Kubát mu vysvětlil, že má kamaráda u policie, ten už to zařídí, takže nebudou muset splácet vůbec nic.“

„Ten tvůj klient je idiot? Je slabomyslný?“ „To máš těžké… Měsíc trval ten báječný flám. To už se původní dluh zmnohonásobil a začaly potíže. Kubát mu v bytě uspořádal mejdan, přišly báječné holky… K ránu byl byt zdemolovaný a sem tam něco chybělo. Klukovi se to nějak rozleželo v hlavě a šel na policii. A tam vznesl obvinění na Kubáta, že ho oklamal. On že nic špatného neudělal, že se vždycky jen podepsal a dostal za to tisícovku – a všechno ostatní mu bral Kubát. A teď po něm chtějí nějaké splátky! Takže ho Kubát okradl! A on se domáhá spravedlnosti! On to takhle nechce, on to všechno bere zpátky! A na policii mu řekli: Milý pane, my vás zavřeme. A jemu spadla čelist. Jeho matka teď běhá jako šílená, vyjednává splátkové kalendáře, rve si vlasy, přišla za mnou…“ „A čeho pro něho můžeš ty optimálně dosáhnout?“ ptám se opatrně. „Podmíněného zastavení řízení. Možná. Když se mi to povede a bude nám přát štěstí.“ „???,“ udělám vytaženým obočím. „To znamená, že pokud se bude chovat řádně, nevznesou proti němu obvinění. A on začne zase pracovat a příštích třicet let bude mít z čeho splácet… Ale kdyby se napříště řádně nechoval, kdyby jen maličko zaváhal, řízení bude obnoveno v plném rozsahu a pak si to, holenku, vypije.

Ale možná že ho zavřou hned.“ Kája Mařík hledí na mě a já na něj. Najednou jsme unavení a smutní oba. Chci to nějak rozplést. „Hm, a jak vůbec předtím žil? Měl holku?“ ptám se přízemně. „Neměl. V tom to asi bude. S ním je těžká řeč. On je spíš přes počítače, s těmi se domluví dobře. To je ti taková slušná rodina… Je fakt, že máma to chtěla mít všechno moc pod kontrolou, ale pak mu řekla: Už jsi velkej, tak se starej! Já se vdávám! A on se snažil…“„A otec?“ „No, fyziologicky tam asi nějaký byl, ale jinak…“ „Něco je úplně špatně,“ povídám já. „Něco v tom příběhu úplně děsivě chybí. Základní logická kostra. Otec? Zdravý rozum?“ „V počítačových hrách můžeš každý krok zase vzít zpátky. A když se to nepovede, stejně netrpíš ty, ale tvůj hrdina. A když je to náhodou dočista na levačku, prostě zmáčkneš ‚delete‘ a příště zkusíš jiný scénář. Ale v životě to nejde.“ Káva je dopita a Kája Mařík míří do skutečného světa. Tiše a pro sebe, stávalo v podtitulku mých úvah. Ale tohle mám najednou chuť vyprávět nahlas! Hodně nahlas!

Archiv, časopis Krásná

Fejetony
Z princezny královnou módy Marta Pospíchalová a William Shakespeare