Pokrmy velikonoční
O Božím hodu velikonočním žehnali kněží velikonoční pokrmy, které si přinesli věřící s sebou na mši. Byla to vajíčka, chléb, sladké velikonoční pečivo, jehněčí nebo jiné maso, voda, víno, kořalka a sůl. Po mši se rodiny scházely k prvnímu velikonočnímu jídlu. Po čtyřicetidenním půstu se opět jedlo maso, vejce a mléčné výrobky a pokrmy se mastily sádlem a máslem. Velikonoční hostina se neobešla bez vajec. Na jaře začaly slepice hojně snášet a hospodyně přidávaly vajíčka do jednotlivých jídel, dělaly je „míchaná či na rendlíku“ nebo vařily natvrdo. Oblíbená byla tzv. hlavička, sekanice, nadívanina, vaječný svítek či nádivka. Jedla se teplá i studená.
Jehněčí hřbet se špenátem
Suroviny: 600 g jehněčího hřbetu, 200 g špenátu, 200 g listového těsta, 4 plátky vepřové šunky, 2 snítky tymiánu, olej na smažení, žloutek na potření.
Omáčka: 1 lžička solamylu, 2 mrkve, 2 cibule, 2 snítky tymiánu, 2 snítky rozmarýnu, půl celeru, 2 stroužky česneku, sůl, černý pepř.
Postup: jehněčí hřbet vykostíme, ale kosti nevyhazujeme. Bylinky a zeleninu omyjeme a osušíme. Zeleninu nahrubo nakrájíme nebo nastrouháme. Dvě snítky tymiánu odložíme, jinak bylinky, zeleninu a kosti zprudka opečeme na oleji, podlijeme 500 ml vody a zvolna vaříme přibližně dvě hodiny. Jehněčí hřbet svážeme nití, ze všech stran na oleji zprudka opečeme, osolíme a opepříme. Pak odstraníme nit. Špenát se zbylým tymiánem najemno nasekáme. Osolíme, opepříme a promícháme. Listové těsto vyválíme na tenký plát, poklademe šunkou a vrstvou špenátu. Na špenát položíme opečený hřbet, zamotáme a potřeme rozšlehaným vejcem a dáme péct do předehřáté trouby na 220 °C asi na 40 minut. Vývar z kostí a zeleniny přecedíme, zahustíme solamylem, chvilku povaříme. Jehněčí hřbet se špenátem nakrájíme na plátky a přeléváme bylinkovou omáčkou.
Pučálka
O tomto staročeském pokrmu najdeme zmínky již v 15. století, jeho příprava je rychlá, je ale rozložená do tří dnů. Název pučálka vyjadřuje jeho přípravu, tj. nabobtnání hrachu, kterému se lidově říkalo „napučení“. V podstatě je to hrách namočený den dva předem, potom nasucho opražený nebo upečený. V pozdější době se smažil na másle, cukroval a podával se skořicí nebo poléval medem, někde se míchal i s rozinkami.
Suroviny: 300 g přebraných hrachových zrn, 100–150 g škvarkového sádla nebo másla, sůl a pepř.
Postup: hrách přebereme, propláchneme, dáme do větší ploché nádoby, zalijeme vlažnou vodou a uložíme na teplé místo. Za den až dva začne klíčit. Vodu slijeme a znovu zalijeme, ale pouze do poloviny. Třetí den obvykle vyraší klíčky. Naklíčený hrách scedíme, necháme na sítu okapat a na rozehřátém oleji krátce opražíme. Osolíme a opepříme, případně můžeme ochutit utřeným česnekem. Omastíme škvarkovým sádlem.
K dnes již téměř zapomenutým velikonočním lahůdkám patří ušelo. Říkalo se tak dvěma pokrmům – omáčce z krupice, rozšlehaného vejce, cukru a skořice a masité krmi z nakrájených klobásek, upražených se slaninou a zalitých zahuštěnou smetanou s rozšlehanými vejci. Na velikonočním stole nesměl chybět chléb a sladké pečivo. Kromě koláčů se pekly různé buchty, „babky“ a mazance.
Z masa se podávalo hlavně jehněčí a kůzlečí. Kromě toho, že na jaře přicházela na svět nová jehňata a kůzlata, ovlivnil skladbu velikonočního jídelníčku starozákonní odkaz. Izraelité o svátku pesach jedli beránka upečeného „s nohama a droby“ s „bylinami hořkými“. Křesťanská církev obětovaného beránka symbolicky ztotožnila s Ježíšem a na velikonoční hostině se podávalo různě upravované, nejčastěji pečené jehněčí maso. Když se na konci 19. století snížil chov ovcí, stal se kdysi běžný velikonoční pokrm pro většinu obyvatel přepychem. Jehněčí pečínku nahradilo uzené vepřové maso. Beránek z velikonočního stolu ale nezmizel. Pekl se z kynutého těsta „s rozinkou místo oka“ nebo se tvaroval ze spařeného ovčího sýra.
Valburga Vavřinová
Archiv, časopis Krásná, 2008, Fotografie: Pixabay
