LUDVÍK KUNDERA: Má žena je chytřejší než já

Ludvík Kundera (narozen 23. března 1920 pod znamením Berana – básník, dramatik, esejista, překladatel a od počátku člen redakční rady a stálý spolupracovník Krásné paní) studoval v letech 1930–1938 na reálných gymnáziích v Praze a Litoměřicích, od roku 1938 na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze, od podzimu 1939 na filozofické fakultě v Brně (obor čeština a němčina).

Válečná léta

Po uzavření českých vysokých škol se rok a půl v Brně učil drogistou, krátce pracoval jako kreslič inženýrských staveb. Na počátku roku 1943 byl totálně nasazen do vojenského skladu ve Špandavě u Berlína. Po přestálé těžké nemoci se směl koncem roku vrátit  domů, kde žil v poloilegalitě až do konce války.

Redaktor a básník

Po osvobození dokončil v roce 1946 studia a stal se postupně redaktorem tří významných brněnských časopisů: umělecké revue Blok (1946–1949), deníku Rovnost (1950–1952) a literárního měsíčníku Host do domu (1953–1955). Od roku 1976 bydlí v Kunštátě na Moravě.

Po květnu 1945 vydal řady básnických knih (mj. Hruden, 1985), knihy próz (mj. Odjezd, 1967), pro divadlo napsal mj. Totální kuropění (1961), pro televizi (zčásti i pod krycím jménem, neb nebyl v časech tzv. normalizace pro vrchnost příliš košer) sedm her (mj. Karel Hynek Mácha, 1983), pro rozhlas deset her (mj. Bezpodmínečný horizont, 1968).

Vedle původních děl uveřejnil za sedmdesát let literární činnosti v dalších desítkách knih, ve sbornících a časopisech dnes již nepřehlédnutelné množství překladů prací cizích spisovatelů, zejména německé poezie (Arp, Becher, Benn, Brecht, Celan, Huchel, Trakl ad.), německé prózy (Böll, Cibulka, Fühmann, Renn, Seghersová ad.), německé dramatiky (Brecht, Büchner, Weiss ad.), francouzské poezie (Apollinaire, Desnos, Char ad.), slovenské poezie (Krasko, Novomeský) a poezie ruské, bulharské a srbské.

Velkou část Kunderovy tvůrčí energie pohlcují jeho rozsáhlé ediční práce, soustřeďující se po celý život jednak k vydání kompletních děl (mj. Dílo Františka Halase, 5 svazků 1968–1983; Spisy Bertolda Brechta, 8 svazků 1959–1989), jednak k obsáhlým antologiím (Haló je tady vichr-vichřice, 1969; Dada, 1983).

Polistopadová činnost

Od listopadu 1989 vydal mj. 7 knih básní, svazek memoárů (Řečiště, 1993) a rozhovorů (Zlomky L.K., 1994) a knihu Piju čaj (2003). V roce 1996 začaly vycházet v nakladatelství Atlantis jeho sebrané spisy, které k dnešnímu datu čítají 11 svazků (celkový projekt je 18 svazků). V roce 1990 začal přednášet na filozofických fakultách Masarykovy univerzity v Brně a Palackého univerzity v Olomouci, na Janáčkově akademii múzických umění v Brně aj. V roce 1990 mu byl udělen čestný doktorát filozofie Masarykovy univerzity v Brně, roku 1993 obdržel rakouskou státní cenu za překlady.

Byl čestným občanem města Kunštát (1993) a nositelem vyznamenání Za zásluhy, které mu udělil prezident republiky 28. října 2007. Je spoluzakladatelem surrealistické skupiny Ra (1945–1949) a Sdružení Q (1967–1970, obnoveno 1988). V roce 2009 se stal laureátem Ceny Jaroslava Seiferta, a to za „celoživotní literární dílo, vydávané ve Spisech L. K. Zemřel v roce 2010 v úctyhodném věku 90 let.