Úvod Magazín Lucie Kutálková: polovička návrhářského dua Leeda

Lucie Kutálková: polovička návrhářského dua Leeda

Život není černobílý. Má zlatozelenou barvu šampaňského s jahodou a hojící se modřiny. Paříž, varieté, diamanty. Čaroděj ze země Oz. Alenka v říši divů.


Jak dlouho jste se vy dvě Lucie hledaly, než jste se našly?
My jsme se našly docela prozaicky, obě jsme studovaly na UMPRUM u docentky Krbcové, Lucie Trnková rok přede mnou – a obě nás v prvním ročníku vyhodili. Dozvěděla jsem se, že nejsem kreativní a že se nemohu
v oboru dál posunovat – ale spíš to bylo osobní. Pak jsme spolu náhodou dělaly přehlídku a těch náhod bylo čím dál víc, potom jsme spolu začaly dělat obchod.

Narodila jste se ve Váhách – jak se v nich cítíte?
Jsem váhavá Váha, což je někdy na obtíž. Když udělám pět návrhů, je těžké vybrat jen jeden.

V jakém znamení se narodila Lucie Trnková?
Tak to vůbec nevím. Je to tak důležité?

Jaké výhody přináší spolupráce ve dvojici – a jaké nevýhody?
Mě by to samotnou nebavilo, jsem týmový hráč. Když je člověk sám, nemá zpětnou vazbu a ani to není taková legrace, my se častokrát moc nasmějeme. Sice se někdy i chytneme, nejvíc ohledně barev,
ale vždycky se to zase dá dohromady. Ono je lepší nebýt na všechno sám po všech stránkách:
když jsme s berlínskou kolekcí jely do Berlína a neměly jsme tenkrát ještě produkční, v jednom člověku
by se to určitě nezvládlo. Měly jsme tam dva týmy, filmařský a fotografický souběžně…
Důležitá je taky zástupnost. Lucie byla na příklad přes Vánoce v Mexiku, já teď chci odjet do Bangkoku
a okolí, a to bychom si nemohly dovolit bez té druhé, která po tu dobu firmu převezme.
Pomáhají nám taky dvě holky, další šťastná náhoda, které přebírají chod obchodu
a zvládají i jednodušší zakázky, týkající se třeba zkracování věcí.

Váš butik v Bartolomějské ulici 1 se jmenuje Leeda. Co to vlastně znamená?
Leeda byla původně firma zaměřená na outdoorové oblečení a kožené věci a ten název se vyslovoval
s „é“ a evokoval antickou pověst o Lédě a labuti. Firma se přestala vyplácet, převálcovala ji konkurence,
tak se rozhodli vyvázat se s tou podmínkou, že bude zachován název. Nám se zalíbilo tohle úžasné místo
v centru. Převzaly jsme to tedy i s názvem, jen ho vyslovujeme „Lída“. Obchod máme už čtyři roky,
původně nás začínalo pět, ale ti ostatní nevydrželi, vytrvaly jsme jen my dvě.

Ovlivnil vaši tvorbu váš dědeček, známý sochař a keramik?
Prostě jsem se do téhle rodiny narodila. Od malička jsem dělala keramiku v dědečkově ateliéru,
hodně jsem i kreslila. S dědou máme taky společné zaujetí pro příběhy a pohádky
– u mě se to projevuje tím, že každá naše módní kolekce má nějaký příběh,
jako třeba trampská kolekce o Lídě trampce.

Proč jste se nakonec rozhodla pro módu? Proč to vlastně nebyla keramika?
Vždycky mě bavila i módní fotografie a scénické historické kostýmy. Už na žižkovské střední UMPRUM,
kde jsem studovala malbu, jsme dělali oděvní kolekce: třeba ze záclon Českých drah nebo se přešívalo
ze starého oblečení. Taky mě baví to propojení – příběh, móda, práce s filmaři, architekty, grafickými designéry, spolupracujeme s Mariem Corradinim a Olgou Benešovou,
kteří nám dělají celoplošné potisky a katalogy.

Váš záběr je široký! Vy děláte i kostýmní návrhy pro divadla a televizi, zabýváte se reklamou…
Lucie Trnková dělala ve Švandově divadle a pro divadlo Nablízko. Teď se rýsuje zajímavá spolupráce
s dalším divadlem, na to se hodně těšíme, premiéra by měla být v prosinci, tak pokud to vyjde,
budeme mít spoustu práce. Pro televizi jsme oblékaly seriál Letiště, což byl korporát firemního oblečení: jednak šatníky osob a jednak kostýmy fiktivní letecké společnosti. To byl docela oříšek, ale pro nás to byla dobrá zkušenost. Děláme ale i skutečné firemní oblečení, teď jsme dokončily třeba Čedok, delegáty, kteří lítají po světě, a pobočky po celé republice. A co se týče reklam, máme různé zakázky pro různé firmy:
Pantene, šampony Wella, Londa, Camey mýdla…

Co z toho vás baví nejvíc?
Asi film. Můžete tam ztvárnit charaktery postav a to je nejbližší naší práci. Jenže to, že existuje Leeda,
s sebou nese bohužel i to, že na filmy zatím nemáme čas.

Na vaší poslední přehlídce se podílel pan architekt Jan Kaplický.
Jak k tomu došlo a jak se vám s ním pracovalo?

Pan architekt chystal svatbu a hledal někoho, kdo by podle jeho návrhu zrealizoval
svatební šaty pro jeho nastávající. Vybral si k tomu nás. Návrh na další spolupráci vyšel
také od něj - já bych se vůbec neodvážila tak významného umělce o to požádat, mě by to vůbec nenapadlo!
A tak jsme to dali dohromady. A čím víc jsme spolupracovali, tím víc nás to bavilo! Vznikly z toho modely plavek, věci pro denní nošení i exkluzivní večerní modely, ty se pak objevily na finalistkách České Miss.
Strávili jsme opravdu hodně času zkouškami, ale byla to velice příjemná spolupráce.
Z jeho strany nebyl ani náznak nadřazenosti, je znát, že si váží ostatních profesí
a je zvyklý spolupracovat. Po přehlídce pan architekt rozeslal tiskové zprávy
do nějakých britských časopisů a o naše modely projevil zájem obchod
v Birminghamu; je to v jednání.

Bude mít tato spolupráce s panem Kaplickým další pokračování?
To je také v jednání. Prozatím poslal nějaké další návrhy.

Lišilo se jeho pojetí oděvu od vašeho? V čem?
Lišilo se diametrálně! Pan architekt od začátku říkal o svých návrzích: Bude to nesmírně neslušné a napínavé! V jeho kolekci byly výstřihy hluboko pod pupík i nejhlubší výstřihy na zádech, ke všemu lodičky
na co nejvyšších podpatcích: ženskost a sexualita zdůrazněná do maxima. On si taky hodně zakládá
na detailech – vychytávaly se výšky i šířky, každý milimetr byl důležitý!
Obohatilo to nás a doufám, že i jeho.

O co vám vlastně při navrhování módy jde? Co oděvem vyjadřujete?
Nejdůležitější je, aby ty věci byly nositelné. Aby byly k užitku, a ne jen na dívání.
Aby byly z příjemných materiálů a funkční. Kolekce musí fungovat jako celek,
ale jednotlivé modely i samostatně.

Jaké látky máte nejraději?
Nejradši pracujeme s bavlnou a hedvábím. Teď hodně používáme organickou bavlnu, to je novinka.
Pěstuje se v přirozeném prostředí, bez umělých hnojiv, chemických přísad a bez genetické modifikace.
Často se používá na dětské oblečení, vyrábí se z ní i prádlo. Cenově je přibližně třikrát dražší
než normální bavlna. Ale vypadá daleko lépe a pocit z ní je nesrovnatelně příjemnější.

Viděla jsem, že máte ve svém butiku – kromě bílých – i ostře barevné modely ...
Na barvení organické bavlny se používají ekologické, lehce odbouratelné barvy.

Máte raději přírodní odstíny, nebo spíše výrazné barvy?
Nejradši mám čistou zářivou fialovou a nemusím třeba hnědou. Ale záleží na kolekci.
Některá je hodně strakatá. Ta berlínská byla v černých a šedých plus fluorescenčních odstínech.
Vždy je nastavená základní barevnost, souvisí to s celkovou koncepcí kolekce.

Jaké máte zákaznice? Přetváříte je, hrajete si někdy na Pygmaliona – nebo respektujete jejich názor?
Snažíme se je poslouchat. Pokud k nám přijdou poprvé, dáváme si s nimi schůzky,
dlouho si s nimi povídáme. Snažíme se vypíchnout charakter lidí, nikoho do ničeho nenutíme a netlačíme. Ale pokud někdo chce poradit, poradíme mu.

Co právě teď chystáte?
Připravujeme se na Designblok, chystáme speciální projekt, který se bude lišit od všeho,
co jsme doposud vytvořily. Abychom se nenudily. Nebudeme dělat módní přehlídku,
důležitou roli bude hrát soutěž.

Jaká to bude soutěž? Neumím si to představit.
Tak to je tajemství! Ale bude se to jmenovat „I love your boyfriend“!

Jaký je váš největší úspěch?
Asi to, že jsme v Bartolomějské už čtyři roky, že to funguje, máme čím dál lepší zakázky a máme plány
do budoucna. Že jsme soběstačné a nezávislé, není nikdo, kdo by nám do toho mohl kecat:
celé je to takové, jak my samy si to uděláme.

Kdyby se všechno dál vyvíjelo podle vašich nejlepších představ, jak by to vypadalo?
Spolupracovaly bychom s obchody venku a dodávaly tam své věci. Teď právě uvažujeme o Vídni,
nebyl by to samozřejmě náš obchod, to bychom asi nezvládly, stačí nějaký spřátelený
. A rýsuje se ten Birmingham, možná i Londýn…

Bez čeho byste se klidně obešla?
Bez zmrzliny, bez laků na nehty, bez dobrého vína a jídla. Ale naštěstí se mám tak dobře,
že se bez těchhle příjemností obejít nemusím. Co opravdu nepotřebuji, se snažím nemít nebo poslat dál.
To se týká i oblečení. Nenakupovat kvanta nekvalitního oblečení,
raději investovat do menšího množství kvalitních kusů.
Lepší je naučit se kombinovat.

Jak si představujete ideální svět?
Asi jako každý. Aby na jedné straně zeměkoule neumírali lidé hlady a na nemoci,
které se dají běžně léčit, a na druhé straně světa se netopili v přepychu…

Osobnosti a rozhovory Umění a architektura Životní styl
Dominika Schönová Igor Forus