Klenoty našich vod
Napadlo vás někdy prozkoumat, jak vypadají mikroskopické rostliny, zvané řasy, zblízka? Jaké mohou mít dokonalé tvary a detaily, i když se často jedná o jedinou buňku? Že nejsou jenom zelené, ale podle obsahu pigmentů mohou být i žluté, červené nebo hnědé? Že kromě vod je můžeme najít třeba i na kamenech nebo na kůře stromů?
Vodní řasy, latinsky Algae, jsou důležitou složkou ekosystému našich vod. Jako autotrofně se vyživující organismy získávají, stejně jako suchozemské rostliny, energii pomocí fotosyntézy. Ve vodním prostředí tvoří základ potravního řetězce a zároveň jej zásobují kyslíkem, což je zvlášť důležité pro živinami bohaté rybníky a menší nádrže se stojatou vodou. V oceánech a mořích produkují až 70 % kyslíku na Zemi, na kterém je přirozeně závislá většina ostatních organismů včetně člověka. Víte, mimo jiné, kdo se zasloužil o to, že přibližně před 4,5 miliardy let se atmosféra čili vzdušný obal Země naplnila kyslíkem, který později umožnil vznik a nástup suchozemským rostlinám, živočichům a nakonec i člověku? Byly to sinice (Cyanophyta), které jsou dnes bohužel spíše nechvalně známé díky několika druhům vytvářejícím při přemnožení na hladině stojatých vod přehrad, rybníků a slepých ramen řek formace zvané vodní květy, způsobující někdy závažné problémy ve vodním prostředí.
Rozdíl mezi sinicemi a řasami spočívá hlavně v tom, že buňky sinic nenesou pravé jádro (patří do skupiny Prokaryot), mají jednodušší stavbu buňky a jsou vývojově blízké baktériím. Obě skupiny se ovšem vyživují autotrofně pomocí fotosyntézy a v přírodě žijí převážně ve vodním nebo vlhkém prostředí. Některé sinice mají schopnost vázat vzdušný dusík a tento dále přeměňují na amoniak, který pak může být využit suchozemskými rostlinami žijícími v půdě chudé na živiny. Toho se ve světě využívá například v jihovýchodní Asii na rýžovištích. Některé vláknité sinice se v tropických oblastech Afriky a Asie pěstují ve velkém. Suší se a potom jsou zdrojem potravy pro místní obyvatelstvo a jejich domácích zvířata. U této skupiny je ovšem důležité přesně vědět, o jaký druh se jedná, neboť některé druhy sinic mohou obsahovat výrazně toxické látky jak pro člověka, tak i pro další organismy.
S toxickými řasami se oproti sinicím v našich podmínkách setkáváme spíše zřídka. Existují některé mořské druhy řas, které mohou způsobovat problémy vodním živočichům, například vodním obratlovcům – rybám, ptákům a dalším. V našich stojatých a tekoucích vodách se setkáváme jednak s jednobuněčnými mikroskopickými řasami, které někdy tvoří shluky zvané kolonie, anebo s vláknitými či jinak diferenciovanými vícebuněčnými druhy, které mohou dosahovat i několika desítek centimetrů, a tudíž ve vodním prostředí bývají viditelné pouhým okem. Většinou se jedná o světle či tmavě zelená vlákna. Často žijí v chomáčovitých shlucích blízko břehů, na hladině či spadaných větvičkách a vodních rostlinách stojatých vod anebo na kamenech vod tekoucích.
Na pobřeží a v litorále oceánů a moří můžeme najít makroskopické druhy řas o velikosti několika desítek centimetrů až metrů. Přemýšlíte, zda by se tyto organismy také nedaly nějak využít? Vaše úvaha je správná. Některé přímořské země je pěstují a sklízejí ve velkém. Jejich obyvatelům jsou jak zdrojem obživy – nezapomeňme na japonskou delikatesu zvanou suši, či mohou opět sloužit jako krmivo pro domácí zvířata.
Většina řas obsahuje velké množství metabolicky významných látek, jako jsou například bílkoviny a karotenoidy, které se z nich získávají pomocí speciálních technologií a pak tvoří základ různých preparátů doplňkové výživy. Nesmíme zapomenout ani na gelózní látku agar a jí podobný alginát, které se získávají extrakcí ze stélek červených, respektive hnědých mořských řas. Jejich využití v průmyslu je značné – v potravinářství (tužicí látky do zmrzlin, krémů, rosolů a sýrů), v kosmetickém průmyslu (krémy, gely, pasty), v lékařství a mikrobiologii (léky, agarové plotny) a v dalších odvětvích.
K pozorování mikroskopických řas velmi malých rozměrů (0,5–0,0005 mm) je zapotřebí optického přístrojového vybavení, ale i jednodušší mikroskop vám nabídne pohledy zcela nové, neobvyklé a často až dech beroucí, nad dokonalostí tvarů, uspořádání buněk, symetrie a detailů organismů, které se nám na první pohled jeví tak malé a jednoduché. Zadívejme se na chvíli na harmonii a krásu mikroskopických vodních řas a nechme se unést její dokonalostí. Určitě stojí za naši pozornost.
Zelené sladkovodní řasy krásivky (Desmidiales) pohledem optického mikroskopu. Zelené sladkovodní řasy krásivky (Desmidiales) pohledem elektronového rastrovacího mikroskopu, který zobrazuje jemné detaily povrchu buněk.
