Jiří Anderle
Narozen ve znamení Panny 14. 9. 1936 v obci Pavlíkov u Rakovníka.
Zúčastnil se kolem dvou set zahraničních výstav a ze soutěžních přehlídek
si odnesl téměř čtyři desítky cen. Mezi nimi v roce 1981 i Grand Prix z bienále grafiky
v Lublani, považovanou za jakousi Nobelovu cenu v tomto oboru.
Poté mu vyšla v Jugoslávii i obrovská monografie s texty J. Mašína, B. Hrabala a J. Kotalíka.
V zahraničí byl tak slavnější dříve než doma. Podvakrát vystavoval na Benátském bienále:
1982 v československém pavilonu, 1984 ve výběrové mezinárodní expozici.
Ve své tvorbě se nejednou inspiroval fotografií. Vznikl z toho jeho nejslavnější grafický i malířský cyklus,
v němž představil vojáky první světové války, kteří jsou zachyceni v pózách z pamětních fotografií,
ale sami se ocitají tváří v tvář smrti. Dalším velkým tématem byly variace na obrazy starých mistrů.
K nezapomenutelným patří dívka čtoucí dopis z Vermeerova obrazu v Drážďanech,
jejíž tvář Anderle časově rozfázoval a mladou krásku postupně proměnil ve stařenu.
Blízké mu v tomto bylo zejména umění renesance a manýrismu a inspirace divadlem.
Ostatně osm let spolupracoval s Černým divadlem Jiřího Srnce, s nímž objel prakticky celý svět.
V roce 1999 vybralo Metropolitní muzeum v New Yorku Anderleho práci na výstavu grafik a kreseb,
které nejvíce ovlivnily 20. století. On sám o nejsoučasnějším umění tvrdí: „Zaslepenost a zahleděnost
do sebe je výsada každé doby a této zvlášť, protože jejím cílem je prezentovat nekonvenční trendy. Samozřejmě že ze všech dnešních nekonvenčností se zítra stane zcela všední konvence.
Nebuďme však smutní, čas to všechno srovná.“
