Úvod Magazín Jerri Nielsenová: statečná lékařka

Jerri Nielsenová: statečná lékařka

Jerri Nielsenovou lidé znají jako lékařku, která onemocněla rakovinou prsu během své téměř roční služby na Amundsen-Scottově výzkumné stanici, ležící na jižním pólu. Musela sama zahájit léčbu, přežila a o svém pohnutém osudu napsala knihu.

Pro mě je její vřelé vyprávění nejvýstižnějším soudobým příběhem o přátelství a soudržnosti mezi lidmi, tou nejpřiléhavější výpovědí o prapůvodním, takřka kmenovém chování malého společenství lidí s výjimečným posláním v extrémních podmínkách. Polární zima trvá půl roku. Teploty klesají k minus šedesáti stupňům Celsia, panuje naprostá tma. Místo, kde leží vědecká stanice a kde žijí a pracují výzkumníci, je zcela izolováno od zbytku světa – pro tmu, nízké teploty a vítr nelze přistát. Kniha Jerri Nielsenové Ice Bound vyšla v roce 2001 s přiléhavým českým názvem V ledovém zajetí.

Pak jsem oslavila svoje narozeniny s několika přáteli venku u čističky vzduchu. Joel a Andy měli pětihodinový film s hořícím polenem v krbu, který pouštěli, aby vytvořili příjemnou atmosféru. Na přehrávači se pouštěla moje oblíbená keltská hudba. Všichni jsme měli na obličeji falešné brýle s gumovými nosy a na hlavě klaunské kloboučky. Loree a Andy uvařili kávu a povídali jsme si různé historky. Byly to od dětství moje nejlepší narozeniny. Bylo mi čtyřicet sedm let, byla jsem obklopena přáteli, ve společnosti, která mě potřebovala, na místě, které jsem měla ráda a kde jsem každý den objevovala to, na čem v životě skutečně záleží. Pochopila jsem, že svou minulost kontrolovat nemohu, byla pryč. Před sebou jsem viděla jen samé zázračné možnosti.

Všecko jsem zvážil, zdály se budoucí roky jak hrách hozený na zeď, hrách na zeď roky, které prožil jsem s tím životem, tou smrtí v rovnováze.

Byl teprve březen a neznali jsme se ještě tak dobře, abych dokázala vysvětlit, proč mě poslední čtyři verše tak přitahují. Brzy se poznáme lépe. Pochopíme, proč ten druhý touží „zvážit to“, pochopíme démony minulosti a milost, která nás přivedla na spodek světa. Za několik měsíců nebudu muset vysvětlovat, proč léta přede mnou a léta za mnou se zdají být házením hrachu na zeď, roky prožitými se životem, se smrtí. Pak už bude každý vědět, kdo jsem a proč jsem sem přišla.

Silná touha vyjádřit dík

Přemýšlím, jaké měla autorka knihy V ledovém zajetí motivace k literární tvorbě. Tradiční představa literáta jako exhibující osoby se k ní opravdu nehodí. Myslím, že nejdůležitější silou, která Jerri vedla k potřebě zapsat své vzpomínky, byla touha poděkovat přátelům za nezištnou pomoc v nouzi, potřeba vystavět všem těm lidem, kteří jí pomáhali snášet přetěžké životní chvíle, literární pomník.

Hodně jsem se změnila. Teď vím, co chci a kdo jsem. Opět v sebe věřím. Tady nelze o sobě pochybovat, to byste zemřeli. Tady je dokonalá společnost, v níž dostáváte to, co dáváte. Tady vás posuzují podle vaší duše, a ne podle toho, jak jste štíhlá nebo jak jste skvělá. Už mě unavuje snažit se být pro lidi přijatelná, když si myslím, že jsem docela dobrá, tak jak jsem. Unavují mě zlobní lidé, kteří nejsou tak šťastní jako já, a říkají mi, jak mám žít. Proto to tady mám tak ráda. Líbí se mi tady natolik, že bych odtud nechtěla odejít.“

Světový ohlas

Technicky velmi složitý a riskantní letecký transport dr. Nielsenové z polární základny zpět do civilizace byl v roce 1999 v centru pozornosti světových médií. Výstižné články o příběhu a knize Jerri Nielsenové lze najít v periodikách, jako je Newsweek nebo The New York Times Magazine. The New York Times Magazine napsal: „Ice Bound má své místo mezi velkými příběhy antarktických dobrodružství… Nielsenová je hrdina, jako byli hrdiny Scott a Shackleton – stejná chladnokrevnost tváří v tvář nepřízni osudu, stejná láska k ledu všude okolo.“

Doktorka Nielsenová do poslední chvíle pomáhala lidem

Doktorka Jerri Nielsenová v době, kdy byla stále aktivní, seznamovala posluchače na přednáškách s vlastním příběhem, popularizovala prevenci rakoviny v přednášce s názvem Časná detekce zachraňovala život. Jerri Nielsenová svůj vlastní boj však prohrála v roce 2009, kdy se rakovina vrátila.

Tresť ženské životní moudrosti je v knize vyjádřena básní Veroniky Shoffstallové Po čase. Báseň se jako lyrická perla vylupuje z prozaického textu knihy a vyznívá jako rada a závěrečný pozdrav nám všem od statečné Jerri Nielsenové.

Po čase poznáš,
jak jemně se liší
chytit za ruku a připoutat duši,
a poznáš,
že láska nebývá oporou
a být s druhým ne vždy je bezpečí.
A začneš se učit,
že polibky nejsou závazky
a dárky že nejsou sliby,
a vlastní prohry začneš přijímat
s hlavou vztyčenou a pohledem nesklopeným,
s elegancí ženy, ne s hořem dítěte,
a učíš se
všechny své cesty budovat na dnešku,
jelikož půda včerejška je pro plány
příliš nejistá
a věci budoucí mívají ve zvyku v půli letu
se zřítit.
Po čase poznáš,
že i slunce spaluje,
je-li ho příliš,
a tak si vysadíš vlastní zahradu,
sama si ověnčíš duši,
a nečekáš, až ti kdosi
květiny přinese.
A poznáš, že skutečně dokážeš vzdorovat,
že jsi skutečně silná,
že skutečně máš svou cenu a poznáváš
a učíš se
s každým loučením,
s každým sbohem se učíš…

Všechny úryvky z textů a báseň Po čase jsou z knihy V ledovém zajetí (překlad Věra Šedá, verše přebásnil Ivo Šmoldas). Vydalo nakladatelství Práh a Knižní klub, Praha, v roce 2001.

Osobnosti a rozhovory
Veronika Poláčková má ráda všechny děti Odkud shodili v Budapešti biskupa...