Jak naplánovat dítě?

Jak naplánovat dítě?

Závěrečná scéna filmu odehrávající se na liduprázdné pláži, s blankytně modrým nebem: Ona v květovaných šatech, On v bílé košili vedou za ruku své cupitající dítě. Jdou v záři zapadajícího slunce, růžové červánky projasňují oblohu a oni tři jdou vstříc šťastné budoucnosti… Rodinné filmy končí dobře. Jak to zařídit, aby i v životě nastal onen růžově červánkový happy end: blažený táta, šťastná mamka a spokojené dítě? Kdy je příznivý čas pro příchod dítěte?

Ona: Pořídit si dítě. Zní to příšerně, vždyť si pořizujeme novou sedačku, papouška, mikrovlnku. Dítě přece není na baterky nebo aby někde jen tak postávalo a zdobilo pokoj. Co je to správný čas na dítě? Existuje vůbec taková doba?

On: Hlavní je děti zabezpečit. Ať mají všechno důležité, ať jim můžu zajistit vše, co potřebují. Dítě si můžu dovolit, když na to mám, až odpadnou finanční starosti.

Ona: A kolik to je? Kolik peněz mám našetřit, abych si takovou hračku pořídila? Všechno převádět na finance nemůže stačit. Co vztah mezi oběma zploditeli, co jejich osobní priority, zájmy, tužby, profese či kariéra? Nemůžu si pomoct, jak tak pozoruju, tak mi vychází jednoduchá rovnice: nefrustrovaná mamča, která má i svůj osobní život = spokojený nedeprivovaný potomek, jenž věří sobě i světu.

On: To já myslím na děti v první řadě. Musím se o své děti postarat, koluje v nich moje krev a krev není voda. Manželku si můžu najít jinou, třeba i lepší, to je moje právo a je třeba ho občas využít. Ale děti vrátit a vyměnit nejde.

Ona: Moje známá Mirka je svobodná matka. Ne ze zoufalství, ne proto, že by vyloženě toužila po tomto titulu, nebo snad proto, že by nenáviděla muže. Prostě to tak vyšlo. Otec její Adélky byl ženatý, má tři děti s manželkou a dítě s milenkou po sedmiletém vztahu ho naprosto konsternovalo. Mirka měla na výběr: buď dítě nenechat narodit, nebo plakat nad svým údělem, litovat se do konce života, lovit honem nějakého náhradního otce-zajišťovatele.

On: Jak mohla dopustit vztah se ženatým mužem? V podstatě mu rozvracela rodinu. A navíc ho tím vlastně podrazila. Otěhotnět, to je ubohá manipulace. Jak k tomu to dítě přijde? Riskovala jeho budoucnost, sama, nezajištěná, to se, nána pitomá, spoléhala na alimenty a vydírání toho chudáka? Nevěra má být bez následků. Jak to pořešila? Co dítě?

Ona: Mirka si těhotenství doslova užívala, jak ona tomu říká, bylo to její období šťastné krávy. Po sedmi letech mimomanželského vztahu sebrala odvahu, své věci, ještě nenarozeného mrňouse v břiše a odešla od něho. V klidu a s pocitem zadostiučinění. Se svou Adélkou jsou bojový tým a zatím vše zvládají. Ádě už je 17 let, holky zvládly plané neštovice, zarděnky, pubertu, první Adélčino tetování i Mirčiny návaly.

On: Jasně, holky si vystačí. Vždyť každý musí mít mámu a tátu, musí vědět ke komu patří! Navíc Adélka přece nežije na pustém ostrově, chodila do školky, do školy, mezi kamarády. Všude se tě ptají na rodiče, jací jsou, co dělají. A že děti umí být hodně krutí škodolibí posměváčci! Nemít tátu? Co si Mirka vymyslela pro řešení tohohle?

Ona: Mirka vždycky vycházela z toho, že ani mrňous ve školce není hlupáček. Adélka svého tatínka odmala potkávala, setkávala se s ním, dostává od něj dárky, chodila slavit narozeniny a tak. Ovšem Adélka už od jeslí udivovala své okolí tím, že má externího tatínka. To je doslovná citace. Nevyprávěla o jeho manželce a svých třech sourozencích, ty ani neznala. Prostě měla externího tatínka, což neměl nikdo, takže byla královnou jeslí. V první třídě dostala jako jedno z prvních dětí růžový mobilní telefonek, aby mohla tatínkovi kdykoli zavolat, až bude potřebovat. A zase byla královnou třídy.

On: Stejně si myslím, že tohle řešení je jen takový feministický truc. Podívej, mám na to vychovat svou holčičku. Matka se může ztrhat, aby měla peníze na živobytí, může se ztrhat, aby nahradila ve výchově i otce. A dceři určitě táta chybí, vždyť rozmazlování tátových holčiček je pro otce tak nějak povinné.

Můžeme plánovat, propočítávat, navrhovat a připravovat tu nejkrásnější procházku růžovým sadem. Ale aby růže voněly všem stejně opojeně, aby slunce zapadalo v nádherném panoramatu růžových červánků, tak to asi úplně nezařídíme. Co myslíte vy? Kdy je ten správný čas pro příchod prvního dítěte, druhého dítěte, třetího dítěte, aby se život změnil v rodinný film, jenž nemůže než skončit happy endem?

Archic, časopis Krásná 2008