Feministka versus šovinistka
O čem si asi může popovídat muž, jenž sám sebe s nadsázkou hrdě označuje za šovinistické prase, a žena, která sympatizuje s radikálním feministickým hnutím?
Shodnou se jejich extrémní názory alespoň v něčem? A kde je pravda?
Většina z nás by zřejmě řekla, že někde uprostřed.
Je ale možné, že pravdu mají svým způsobem oba? Najdeme někdy společnou řeč,
nebo jednání opačného pohlaví v určitých situacích nikdy nemůžeme zcela pochopit?
Je to tím, že jsme biologicky předurčeni k jiné roli:
muži jsou rozsévači semene a ženy mají rodit a vychovávat potomky?
Opravdu to lze v jednadvacátém století
ještě takto bagatelizovat?
On:
Samozřejmě že to tak je. Muž nebyl stvořený k monogamii, dnešní svět mu ale jeho pudy vyčítá.
Ženy od nás čekají, že budeme romantičtí a věrní, zároveň je ale přitahují grázlové, kteří se k nim chovají naprosto opačně. Mluvíte o tom, že se chováme jako zvířata, ale každá z vás si ve skrytu duše přeje,
aby váš zastánce dal druhému chlapovi do držky, když se k vám přiblíží. Co je na tom civilizovaného?
Ona:
To je směšné. Celou tu věc o genech a pudech, rozsévání semene a neschopnosti monogamie používáte
jen jako ospravedlnění svého chování. Ano, možná tak lidský rod vznikl a rozvíjel se, ale vytahovat
takovou teorii dnes, kdy většina z vás ani neví, jak by se měl pravý muž chovat, je slabošské a ukazuje to,
že jste se na evolučním žebříčku zasekli a ženy vás dávno předčily. Tu „omluvu“ pro to, že si spousta z vás nedělá s nevěrou hlavu, budu akceptovat, až se zase vrátíme do jeskyní a vy budete celý den lovit mamuty! Ale ve 21. století si to strčte za klobouk!
On:
Informaci zakódovanou v lidském mozku těžko změní mobilní telefon, elektřina a ústřední topení.
Ona:
Takže jediný pokrok lidstva vidíte v technologii, která vám usnadňuje život? Typické. Muž jako vy ani nebude chtít vidět dál a přiznat si, že i když vás sice ovládá váš pohlavní orgán, existuje ještě něco jako sebekontrola, morálka, čestnost, princip rodiny a partnerství. To jsou totiž věci, které nás oddělují od jiných živočichů.
Svět vyspělého člověka se nemůže točit jen kolem primárních funkcí. Ale ve vašem případě ideální život vypadá asi takto: sex, spánek, jídlo, sex a tak stále do kola.
On:
Dobře, ale přístup žen je v tom hodně pokrytecký. Aniž si to přiznáte, využíváte svých ženských zbraní
k tomu, abyste v nás ty pudy probudily, ale jakmile je projevíme, urazíte se nebo nás zažalujete za sexuální obtěžování! Možná umíte porodit děti, ale vaše mysl postrádá jakoukoliv logiku! Pranýřujete mě tu, a přitom máte na sobě přiléhavé šaty s velkým výstřihem. Vzala jste si je snad proto, že jsou pohodlné?
A co ty boty na podpatku? Žena je jediný tvor, který je schopen ničit si celý den nohy v botách
na jedenácticentimetrovém podpatku. Večer máte zřejmě puchýře a chodidla oteklá jako konve.
A tím to daleko nekončí, šněrujete se do korzetů, necháváte si odsávat tuk, vyhlazovat vrásky, do hrudníku si necháváte voperovat silikonové implantáty a tvář si každé ráno malujete barvami jako indiánský bojovník.
To všechno proto, abyste na sebe upoutaly mužovu pozornost. Ale ve chvíli, kdy ji získáte,
začnete se rozčilovat, že se na vás díváme jako na sexuální objekty! Jak jsem řekl, nemá to logiku.
Ona:
To, co jste řekl, jednak neplatí o každé ženě. A pokud se nějaký člověk cítí lépe, když zvýší svou fyzickou atraktivitu, má na to plné právo. To jste přesně vy muži. Myslíte si, že se všechno točí kolem vás.
Zřejmě ta nabubřelá myšlenka pramení z toho, že sledujete příliš mnoho pornofilmů.
Tedy alespoň ty natočené jinými nabubřelými muži, kteří prezentují ženy tak, že je vzrušují stejné podněty jako muže, a když kolem nich projde chlap s boulí na kalhotách, nemohou si zkrátka pomoci…
Není divu, že většina z vás do dnešního dne nemá o ženské sexualitě ani páru a vaše manželky
tak často bolí hlava! A když mluvíte o logice, co je prosím vás logického na vašem chování?
Když se vám nějaká žena líbí, chováte se jako kohouti na smetišti a vychloubáte se stejně ve čtyřiceti,
jako když vám bylo patnáct a chtěl jste ohromit spolužačku. Nemůžete projevit city jinému muži,
aby si náhodou nemyslel, že jste homosexuál. Nejlepšího kamaráda neumíte zřejmě ani obejmout,
ani se mu neumíte svěřit. Vaše ego je křehčí než porcelán a neustále chcete, abychom vás chválily
jako malé děti. Abychom se o vás doma staraly, krmily vás, zbožně na vás hleděly jako na střed vesmíru
a chlácholily vás. Ale pár minut po tom, co dorazíte do hospody, si hrajete na drsňáka, který to má na háku.
Otázku rovnoprávnosti zneužíváte tak, jak se vám to hodí. Dnes už žádný muž neumí ženě podržet dveře
ani přistrčit židli, o vydělané peníze se dělit nechce a minimálně pod podprsenku se nám snažíte dostat
už první večer. Nechcete se vázat a ani nechcete, aby na vás byla partnerka jakkoliv závislá. Ale na druhou stranu každý z vás alespoň ve skrytu duše chce, abychom vám vařily, žehlily a plnily vaše sexuální přání.
Po nás tedy chcete, abychom dodržovaly stará pravidla, ale samotným se vám „klasickou roli muže“
hrát už dnes nechce. Jste alibisti.
On:
Totéž se ale dá říct i o ženách. Na jednu stranu se k vám máme chovat jako k sobě rovným,
ale na tu druhou se cítíte ukřivděné, když nejsme něžní, chápaví a co já vím co ještě. Pak na nás vytáhnete zbraň toho největšího kalibru: slzy. Tak by se chlap před jiným chlapem nikdy nezachoval.
Ona:
Nám přece nejde o to, abyste nás brali stejně jako muže. Ženy a muži jsou rozdílní, což je krásné.
Jeden z rozdílů je fyzická síla na straně muže, dalším je síla psychická na straně ženy.
Obojí se za určitých okolností krásně doplňuje a ženy chtějí jen rovné šance a taky respekt.
Svět se mění a s ním jak ženy, tak i muži. Jen si na to muži těžko zvykají a nechtějí si přiznat,
že jim to i v mnohém vyhovuje. I kdyby jen v tom, že nám nemusejí tahat tašky. Jsou přece tak křehcí!
