Beata Rajská: Filozof a módní návrhářka v jedné osobě

Máte nádherné jméno, přímo předurčené pro vytváření enklávy ráje na tomto světě. Ovlivnilo vás tak, že děláte to, co děláte – nebo je to naopak a vytvořila jste je
podle své životní náplně?

Moje jméno je pravé, skutečně se tak jmenuji! Křestní jméno Beata vybral můj tatínek,
protože v latině znamená blažená, šťastná. A příjmení jsem vyvdala, není to pseudonym.
Ze začátku jsem se proti jménu Rajská bouřila, ale manžel mi říkal: Jednou mi za to jméno budeš platit! Neplatím, ale vím, že dnes je to jméno zavazující. Proto při jakémkoli novém projektu hraje velkou roli
to, jestli se s ním mohu ztotožnit – protože se pod něj podepisuji svým jménem se všemi jeho významy:
jako je ráj spojený se ženou, tak je i má značka spojena se ženstvím.

Vystudovala jste kromě oděvní školy i filozofickou fakultu.
Co jste více, k čemu máte blíže? Jste filozofující návrhářka nebo spíše filozof,
který se vyjadřuje oděvem?

Po střední škole jsem se nedostala na vysokou školu uměleckoprůmyslovou.
Protože jsem ale chtěla dál studovat, přihlásila jsem se na univerzitu a rozhodla jsem se pro národopis.
Ten rok se zrovna neotvíral, tak jsem si zvolila kombinaci archivářství s historií. Měla jsem štěstí, naši třídu vedl úžasný člověk, profesor Novák, heraldik. Velice mne ovlivnil, dalo mi to strašně moc. Jako studenti jsme přímo nasávali jeho informace. Vdávala jsem se v prvním ročníku, a když se měl narodit první syn, chtěla jsem jméno Oliver – úžasný Oliver Twist. Stačil ale malý údiv pana profesora: Proč cizí jméno, když jsou
česká tak pěkná? A tak se náš syn jmenuje Hynek. Někdy jsem víc filozof, někdy archivář, někdy historik
a jindy návrhářka. Díky tomu vím, že s designem nepadá ani se neboří svět: je to pro mě krásná věc,
která zpříjemňuje život.

Dá se vystopovat vaše zaujetí módou už v dětství?

Určitě. Jako dítě jsem neuměla nakreslit nic jiného než oblečenou holku.
U nás na Liptově se tenkrát nic nedostalo, a pokud na nás maminka něco neušila,
byla tu jen fádní konfekce. Vychovávala nás v tom duchu, že oblečení není sice nejpodstatnější, ale svoji důležitost má. V osmé třídě jsem si postavila hlavu, že nepůjdu na gymnázium, ale na Střední oděvní školu
v Trenčíně. Můj tatínek s tím radikálně nesouhlasil, nechtěl, aby byla jeho dcera „komeduška“,
a smířil se s mou profesí až asi v roce 2000 – to tenkrát seděl na mé přehlídce
v první řadě a měl v očích slzičky.

Jaká byla nejpodstatnější motivace vašeho definitivního rozhodnutí pro módu?

Už na oděvní průmyslovce nastal moment, kdy jsem módu dělat absolutně nechtěla.
Měla jsem za sebou praxi v socialistických podnicích, například v Oděvních závodech kapitána
Nálepku nebo v OZ Trenčín, a tam jsem viděla realitu. Pak jsem rok dělala v Bavlnářských závodech
V. I. Lenina v Ružomberku a to bylo ještě horší. Mými vzory byli tenkrát Blanka Kyselová (dnes Matragi)
a Josef Ťapťuch, kteří tenkrát vítězili na všech možných soutěžích. Několika soutěží jsem se později zúčastnila i já a oni seděli v porotě a udělili mi několik cen! To byla obrovská motivace k tomu, abych se módě věnovala.

Co vás na módě nejvíc baví?

Když souvisí s mojí filozofií. A strašně mě irituje to, že každého půl roku musím předvádět něco jiného,
úplně nového. Tohle je v naprostém kontrastu s archivářstvím. V archivu dílo vytváříte velice dlouho
a výsledek je v nedohlednu. V módě je to vidět hned! Výsledek je hmatatelný.
Každá věc má svá pro i proti.

Jaká je tedy filozofie vaší módní tvorby?

Žena má zůstat za všech okolností ženou. Nic víc bych k tomu nedodala.

Děláte raději autorské přehlídky, nebo individuální tvorbu na zakázku?

Autorské přehlídky mi dovolují projevit se víc. Při práci pro klientku je to úplně jinak:
tam je důležité to, aby se v šatech dobře cítila, jinak oděv dostatečně nevynese. Musím se přitom především vcítit do její mentality. Dnes tady třeba byla ani ne třicetiletá ředitelka jedné společnosti. Má ráda klasiku, střídmost, ale já do toho chtěla dát dívčí akcent. Místo obvyklých dvou zkoušek jsme měly čtyři, při kterých jsem ji postupně připravovala na změnu stylu – kdyby to bylo najednou, nepřistoupila by na to, musela se
s tím velice pomalu ztotožňovat. Dopadlo to tak, že dnes byla nadšená a chodila po salonu jako modelka!

Jaké jsou ostatní vaše zákaznice?

Děkuji za to, že mám takové zákaznice, jaké mám. Jsem na ně hrdá! Chodí ke mně ženy nejrůznějších profesí a společenského postavení. Jsou tu takové, které si mohou dovolit x modelů ročně, a jiné, které celý rok šetří na to, aby měly ode mě jeden model. Strašně mne obohacují, dávají mi své zkušenosti a poznatky.
Každá z nich mi dává vlastně kus sebe.

Liší se nějak váš osobní šatník od toho, co navrhujete pro své přehlídky
a pro své klientky?

Životní zkušenosti mne vedou za ruku v tvorbě. A tak jsem nositelem svých věcí! Některé zbudou z kolekcí, některé nosím na zkoušku, u jiných testuji patinu. Jen džíny mám nejraději od Dony Karan či Ralph Lauren.
A ulítávám na botách a na kabelkách, mám ráda hýčkání v dobrých obchodech.
Jako každá žena si občas musím udělat radost.

Narodila jste se ve Štíru. Jak se v něm cítíte?

Studovala jsem ho celkem dost. Myslím, že jsem pobrala úplně všechno: jsem vášnivá, citlivá, nekompromisní, jdu přímočaře za svým cílem. Navíc mám ascendenty ve Lvu a ve Štíru. A to je moc!
Štír si někdy taky jde po ocásku a ubližuje sám sobě. Některé věci jsem musela krotit,
ale naučila jsem se žít sama se sebou.

Máte svůj vyhraněný styl. Gianni Versace kdysi řekl, že styl je důležitější než móda. Souhlasíte s ním?

Ano! A dodávám: módu si můžete koupit, oblečení taky – ale styl si nekoupíte za žádné peníze.

Respektujete někdy módní trendy?

Trendy musím respektovat, jsem módní návrhářka, nejsem textilní výtvarnice. Inspiruji se ale jen tím,
co odpovídá stylu mé značky. Nebudu nabízet něco, co ubližuje mé klientce, jen proto, že to je trendové. Vivienne Westwood může mít punk a ovlivní tím vývoj punku na celém světě,
já ale tenhle vliv připustím jen do určité míry.

Co svým oděvem vyjadřujete?

Chci svým oděvem dávat radost. Jsem ten typ, který nejvíc potěší, když třeba dokáže rozmluvit
nevrlého taxikáře nebo rozesmát protivnou prodavačku. A změnit smutnou zákaznici v rozzářenou…

Jaké barvy máte nejraději?

Miluji barvy barvovité! Červenou, růžovou. Záleží na momentální náladě a ročním období.
V létě by se nikdy neměla nosit černá, tou si ženy ubližují, vyniknou vedle ní totiž všechny nedostatky
opálené pleti. Černá patří zimě a létu sluší bílá. Tyhle dvě barvy používám velmi často.

A co materiály a jejich kombinace?

Preferuji samozřejmě přírodní látky, nejraději hedvábí ve všech jeho podobách: úpletové formy,
satény, šifony, buklé. Nevyhýbám se ani vlně a hedvábí. A co se kombinací týče: dokážu kombinovat nekombinovatelné, je to pro mě výzva. Teď například chystám materiál schapfer
(prošívaný základ je pošit plíšky) kombinovaný s hedvábným mohairem.

To je skutečně hodně netradiční! Co pro nás ještě chystáte na další sezonu?
Bude to velké překvapení?

Určitě nesejdu z cesty ženství. V Národním muzeu budu mít autorskou přehlídku.
Komplexní kolekci, ve které trochu víc ujíždím, chystám pro Jablonex 2009.
A vyzvali mne už poněkolikáté ke spolupráci pořadatelé Miss České republiky.

Jaký je váš největší úspěch?

Po profesionální stránce to, že se řady mých klientek neustále rozrůstají.
Že dělám to, co dělám. A že budu mít v blízké budoucnosti dvě přehlídky na americkém kontinentě.
Nebo to, že jsem získala diplom za nejkrásnější šaty na soutěži Miss World v Kolumbii?

Je pro vás důležité při vaší tvorbě rodinné zázemí? Podporuje vás vaše rodina?

Můj manžel je oponent všech mých nových myšlenek, ale podporuje mne velmi.
Mí synové se někdy nepřiznávají, že je maminka módní návrhářka. Mají své sebevědomí a chtějí se prosazovat sami. Mladší nedávno odpověděl kamarádce na dotaz, co dělá mamka, že jsem švadlena.
Na druhé straně si myslím, že se za mě nestydí.

Jdou vaši synové ve vašich šlépějích?

Nejdou a nepůjdou. Ta má práce je hodně náročná a namáhavá.
Možná by se s tím někdy časem poprali, ale zatím ať si vydělávají na chleba, jak umí.

Ač máte dvě už hodně odrostlé děti, vaše figura je úžasně štíhlá, pružná a dívčí
a jste stále dokonale upravená. Co všechno děláte pro to, abyste vypadala tak báječně?

Tělesná schránka chátrá – a pokud si tohle člověk uvědomí, musí o ni pečovat.
Vyhýbám se některým věcem: nesedí mi třeba mléko a jogurty. Mám sice ráda zeleninu, ale nemusím syrovou. Část svého času věnuji péči o tělo: každý den sedy lehy, ale do posilovny mě nikdo nedostane, nefascinuje mě tělo vyšlechtěné anaboliky a taky nemám ráda aerobik. Co obzvlášť nesnesu, jsou kosmetické salony. Jsem na nervy, kdyby se mi někdo chtěl „nípat“ v obličeji. Moc dobře mi ale dělají masáže těla, pravidelně si dopřávám nedělní hýčkání.

O čem sníte a co se vám nejčastěji zdá?

Sním o spoustě krásných věcí. Mám často živé barevné sny,
to, co se mi zdá by bylo na románya na pokračování. Nestěžuji si!

Jak si představujete ideální svět?

Aby byl plný tak usměvavých lidí, jako jste vy!