Autor: Pavel Buňata

Do malostranské kavárny přišel Vlastimil Harapes stylově, v doprovodu psa. Fenku Albu (což v italštině znamená svítání) si pořídil z útulku, kde si ho prý sama vybrala.

Napsat, že jsem očekával arogantní fúrii a namísto ní přišla čupr baba s otevřeným srdcem a jasným postojem k životu, považuje Veronika Žilková za klišé úvod.

Napsat, že jsem očekával arogantní fúrii a namísto ní přišla čupr baba s otevřeným srdcem a jasným postojem k životu, považuje Veronika Žilková za klišé úvod.

Předvánoční rozhovor s herečkou Hanou Maciuchovou (Střelec) jsem natáčel za dveřmi herecké šatny v Divadle na Vinohradech, nad které kdosi přilepil proužek papíru s rukou psaným nápisem: Vinohradská dvorana slávy. Jména několika paní Hereček s velkým H, včetně paní Maciuchové, na kovové cedulce na dveřích, mě nenechala na pochybách, že v případě nápisu nad dveřmi nejde o žertík, ale vážně myšlenou poklonu. 

Předvánoční rozhovor s herečkou Hanou Maciuchovou (Střelec) jsem natáčel za dveřmi herecké šatny v Divadle na Vinohradech, nad které kdosi přilepil proužek papíru s rukou psaným nápisem: Vinohradská dvorana slávy. Jména několika paní Hereček s velkým H, včetně paní Maciuchové, na kovové cedulce na dveřích, mě nenechala na pochybách, že v případě nápisu nad dveřmi nejde o žertík, ale vážně myšlenou poklonu.

Dnes se ve strahovském ateliéru točila znělka pro nový sitcom, který v době, kdy čtete tyto řádky, již nejspíš běží na obrazovkách. Tým herců profesionálů a scénář z pera Haliny Pawlowské dávají tušit, že půjde o povedený projekt. Co všechno vlastně patří k profesionalitě?

Netuším, jak vy, ale já s tím mívám občas problém. O čem je řeč? O hledání onoho místa, kam i králové chodí sami. Abych to upřesnil, jde o hledání především v restauračních zařízeních. Většinou sice vytuším kudy a systémem pokus omyl obvykle dohledám cíl své cesty včas.

Je to pár měsíců, co v hlavě nosím téma pro tuto stránku. Než jsem se k němu ale dostal, změnila se radikálně situace.

Vykládací karty Ivany Lomové, které jsem dostal od Krásné paní k Vánocům, zaujaly Petru natolik, že mě poprosila o jejich výklad. Karty prý nelžou, a tak věřím, že v těch šestatřiceti obrázcích odkryla sama sebe takovou, jaká doopravdy je.

„Tak co, Pražáku?“ poslouchám pravidelně, když se objevím na severu, kam jezdím za rodiči, ať už od sousedů z naší vsi nebo spolužáků na abiturientských slezinách.

Intuitivně to pozná každý z nás, kdo si několikrát za život měl šanci vychutnat stejně jako Sisyfos výhled ze samotného vrcholu, než se z jeho na kopec ytlačeného stal opět z kopce skutálený balvan. Tedy přesně tu chvíli, kdy je vám jasné, že se váš vozík ocitl v nejvyšším bodě horské dráhy a nyní zbývá jediné – zřítit se dolů do propasti, která ho ovšem, bude-li mít správnou rychlost, katapultuje opět do výšin.

Miluji diskuse s chytrými, v kterých jiskří logické argumenty. Nesnáším tupou demagogii. Například když jsem něco zažila na vlastní kůži, nikdo na celém světě mě nemůže přesvědčit, že to bylo jinak, tenkrát. Není mi vlastní časem měnit postoje, nejsem snadno přizpůsobivá, poddajná.